28 C 408/2022-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 25 066,47 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 8. 6. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] to poté, co právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., s odbornou péčí posoudil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit včetně částky ve výši 20 593 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 13 286 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,62 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 872 Kč. Celkovou částku se zavázala žalovaná uhradit v hotovosti v 15 měsíčních splátkách po 2 707 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 9. 2021. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, kdy od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uhradila toliko částku 6 000 Kč. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Od té doby neuhradila ničeho. Žalobkyně se tak domáhala uhrazení dlužné jistiny ve výši 15 900,83 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 418,73 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 938,58 Kč, dále úroků ve výši 22,62 % ročně z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od téhož data do zaplacení. 2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 10. 2. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. I v tomto případě právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 20 000 Kč v hotovosti, přičemž žalovaná se zavázala za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit částku 13 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 337 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,24 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 080 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 2 827 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni 10. 2. 2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 byla smlouva postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalovaná uhradila toliko částku 19 6000 Kč. Žalobkyně tedy požadovala uhrazení dlužné jistiny ve výši 9 165,64 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 2 172,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 048,13 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny jdoucího od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení jdoucích z dlužné jistiny od téhož data do zaplacení. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Po zhodnocení předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně došlo dne 10. 2. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaná se současně zavázala uhradit za poskytnutí těchto prostředků poplatek ve výši 13 917 Kč, který byl vypočten jako úrok ve výši 9 337 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 080 Kč, celkem se tak zavázala uhradit celkem částku 33 917 Kč a to formou 12 měsíčních splátek po 2 820 Kč. Úroková sazba byla stanovena ve výši 77,4 % ročně, RPSN pak činila 135,14 %. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplynulo, že žalovaná svůj měsíční příjem uvedla v částce 18 960 Kč (k tomuto tvrzení právní předchůdce žalobkyně soudu předložil taktéž výplatní pásku žalované za období prosinec 2019 a listopad 2019 a pracovní smlouvu) s tím, že žalovaná jako odhadované měsíční výdaje uvedla částku 9 000 Kč (v souvislosti s tímto právní předchůdce žalobkyně soudu předložil smlouvu o podnájmu, ze které vyplynulo, že žalovaná za nájem měsíčně hradila částku 9 000 Kč). Z karty dále vyplynulo, že žalovaná uvedla další čistý příjem do domácnosti ve výši 18 100 Kč, k tomuto příjmu však žalobkyně žádné listiny prokazující jeho pravdivost nepředložila. Soud dále z předložených listin zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 8. 6. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, kdy v souvislosti s poskytnutím těchto peněžních prostředků se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 18 658 Kč, představující úrok ve výši 13 286 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a dále částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 872 Kč. Dále se zavázala uhradit pojistné za doplňkové pojištění ve výši 1 935 Kč Celkem se tak zavázala uhradit částku 40 593 Kč s tím, že úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně, kdy dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit formou 15 měsíčních splátek po 2 707 Kč RPSN bylo stanoveno ve výši 148,46 %. I v souvislosti s touto smlouvou žalobkyně předložila zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 8. 6. 2020, ze kterého vyplynulo, že měsíční příjem žalované činil dle jejího tvrzení 21 107 Kč, další měsíční příjem do domácnosti byl uveden ve výši 18 720 Kč, odhadované měsíční výdaje pak ve výši 9 000 Kč a interní splátky ve výši 2 829 Kč. Žalobkyně k dotvrzení těchto skutečností soudu předložila shora uvedené listiny, což znamená výplatní pásky z listopadu a prosince 2019, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, přičemž žalovaná byla o postoupení pohledávek písemně informována (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek). Žalovaná v souvislosti s půjčkou uzavřenou dne 8. 6. 2020 uhradila toliko částku 6 000 Kč, s poskytnutím peněžních prostředků dne 10. 2. 2020 uhradila částku 19 600 Kč (tvrzení žalobkyně, tabulky umoření). Bylo případně na žalované, aby tvrdila a prokazovala opak, ale nestalo se tak. 6. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V daném případě soud dospěl k závěru, že na obě shora uvedené smlouvy je nutno nahlížet jako na absolutně neplatné, kdy právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost dle ustanovení § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalované hradit poskytn