30 C 408/2022-24 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 23. 9. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný byl smluvním partnerem obchodníka spojené společnosti [právnická osoba], se kterým uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky plynu do odběrného místa na adrese v [obec], [ulice a číslo]. Jelikož původní dodavatel a obchodník s plynem žalovaného pozbyl oprávnění, resp. schopnost dodávat plyn a žalovaný se v následujících třech dnech nezvolil jiného dodavatele plynu, v souladu s právní úpravou účinnou ode dne 17. 10. 2021 zajišťovala žalobkyně dodávky plynu a související služby jako dodavatel poslední instance, o čemž žalovaného informovala přípisem ze dne 18. 10. 2021, jehož přílohou byl i ceník plynu, ceník služeb a plán záloh. Následně byla v souvislosti s dodaným plynem vyúčtována žalovanému částka 12 277 Kč, a to fakturou [číslo] ve spojením s opravou fakturou [číslo] to za období od 17. 10. 2021 do 25. 11. 2021 s celkovým dodaným objemem plynu v 405,73 m3. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na celkový dluh ve výši 12 277 Kč dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, a to vhozením do schránky. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu ve věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně dodávala žalovanému jako tzv. dodavatel poslední instance plyn ve shora uvedeném odběrném místě v období od 17. 10. 2021 do 25. 11. 2021, a to ve smyslu § 12a zákona č. 458/2000 Sb., kdy předmětný závazkový vztah svým obsahem odpovídá kupní smlouvě ve smyslu ustanovení § 2 079 a n. občanského zákoníku. Žalobkyně dodaný plyn do výše uvedeného odběrného místa žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovanému tak vznikla povinnost žalobkyni řádně a včas zaplatit cenu za odebraný plyn. Jelikož tak žalovaný neučinil, když na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil, soud uložil žalovanému cenu odebraného plynu v částce 12 277 Kč zaplatit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 252 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik stovek obdobných návrhů. V souvislosti se shora uvedeným soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že na řízeních o obdobných žalobách obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případů, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“. V daném případě se nejedná o takovouto výjimku, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat. V této souvislosti soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni.