31 C 189/2023-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 13 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 800 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla dne [datum] žalované částku 10 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce [číslo]. Před poskytnutím částky posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet s dostatečnou odbornou péčí, dotazovala se na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, informace byly ověřovány z předložených dokladů. Zápůjčka byla poskytnuta prostřednictvím portálu [webová adresa], kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, byla ověřena správnou zadaných kontaktů, smlouva byla sjednána elektronicky, kdy k uživatelskému účtu měl žalovaný vygenerováno jedinečné heslo. Zápůjčka byla žalovanému zaslána na účet. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit poplatek za poskytnutí peněz 3 800 Kč. Celá částka měla být uhrazena do [datum]. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný písmeně vyrozuměn a zároveň byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze dne [datum]. 2. Ve věci byl vydán soudem elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a proto byl usnesením zdejšího soudu v souladu s ustanovením §173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím emailu tak, že by mohl dlužnou částku uhradit formou splátek ve výši 500 Kč - 1000 Kč měsíčně. a po zaplacení poloviny dlužné částky pak ve formě dvou splátek. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. K dotazu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, když zástupce žalobkyně vyjádřil souhlas již v podané žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto aplikoval ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. 5. Z předložených listin má soud za zjištěné, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] distančním způsobem uzavřena smlouva o zápůjčce. [právnická osoba] uvádí, že zákazníkovi poskytuje 10 000 Kč, zákazník se zavazuje zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků poplatek 3 800 Kč Celkem se zákazník zavazuje uhradit částku 13 800 Kč ve lhůtě do [datum]. Ze standardní informace o zápůjčce bylo zjištěno, že finanční prostředky byly zapůjčeny na 30 dnů, úroková sazba 0%, RPSN 4 933,41 %. Aktivní legitimace žalobkyně byla osvědčena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek a smlouvou o postoupení pohledávek, včetně přílohy a dále pak oznámením o postoupení pohledávky ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]. Z potvrzení [právnická osoba] má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla připsána částka 10 000 Kč dne [datum]. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 9. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 10. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovaným. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná. 11. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě. 12. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalobkyni nevrátil. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 10 000 Kč. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne [datum], tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne [datum]. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná co do 72,46 %, neúspěšná co do 27,54%, žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44,92%. [příjmení] náhrada nákladů řízení by představovala 2 252 Kč (3 úkony po 300 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21 % dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., při použití § 14b tohoto předpisu, a soudní poplatek 800 Kč), 44,92% z této částky představuje právě částku 1 011,60 Kč [obec] plnění bylo určeno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně. 14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem občanského soudního řádu, žalovanému bylo uloženo a umož