31 C 281/2022-88 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 380,96 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly uvěrové podmínky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků žalobkyně, kteří přezkoumali příjmovou a výdajovou stránku žalované. Sjednaný úvěrový rámec činil 70 000 Kč, který se zavázala žalovaná hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši dle úvěrové smlouvy, když výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,38 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty i úroky a pravidelné poplatky. Splatnost splátky byla vždy ke každému 20. dni kalendářního měsíce s tím, že první splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následující po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrové smlouvy žalovaná celkem načerpala částku ve výši 74 000 Kč a uhradila částku 37 026 Kč. Tato částka byla započítávána na úrok, poplatky a jistinu. Jelikož žalovaná porušila své závazky hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění dle článku 6.1 úvěrových podmínek a ke dni [datum] úvěr zesplatnila, když dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky. Po dni zesplatnění žalovaná neuhradila ničeho, žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky 71 380,96 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 69 180,96 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 200 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč účtovaných dle odstavce 7.1 úvěrových podmínek, když se jedná o smluvní pokutu ve výši 500 Kč v případě prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Dále kapitalizovaný úrok ke dni podání žaloby ve výši 10 960,89 Kč, když se jedná o úrok ve výši 23,88 % ročně z dlužných jistin ode dne následujícího po zesplatnění, tedy od [datum] do [datum] (do dne podání žaloby) z částky 69 180,96 Kč a dále do zaplacení a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 857,35 Kč kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru, tedy po uplynutí 14 denní lhůty uvedené ve výzvě k zaplacení celého úvěru ze dne [datum], tedy od [datum] do [datum] a dále pak do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán dne 9.2.2023 pod č.j. [číslo jednací] rozsudek, kterým byla žaloba pro neunesení důkazního břemene ze strany žalobkyně, v celém rozsahu zamítnuta. 3. K odvolání žalobkyně [název soudu] svým usnesením ze dne 16.6.2023 pod č.j. [číslo jednací] napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, kdy soudu prvního stupně bylo vytčeno, že není na místě použít postup dle ust. § 115a o.s.ř. za situace, kdy soud postavil své rozhodnutí na neunesení důkazního břemene žalobkyně, aniž by se v tomto směru dostalo žalobkyni adekvátního poučení. 4. Ve věci se konalo ústní jednání dne [datum], k němuž byli účastníci řádně předvoláni, žalovaná se k jednání nedostavila, svoji neúčast neomluvila o odročení jednání nepožádala, soud tak postupoval v souladu s uts. § 101 odst. 32 o.s.ř. a ve věci jednal v její nepřítomnosti. Při tomto jednání se žalobkyni dostalo poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru má soud za prokázané, že tuto uzavřela žalobkyně se žalovanou dne [datum], když na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr 70 000 Kč s roční úrokovou sazbou 23,88 %, když se žalovaná zavázala tento uhradit ve splátkách minimálně ve výši 2,38 % z úvěrového rámce, tedy 1 666 Kč měsíčně. Celkem se tak zavázala uhradit částku 79 055 Kč. Dále se žalovaná zavázala uhradit náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky. Z potvrzeních o čerpání úvěru vydaných společností [právnická osoba], ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná načerpala dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 3 000 Kč, dne [datum] částku 6 000 Kč, dne [datum] částku 3 000 Kč, dne [datum] částku 10 000 Kč, dne [datum] částku 20 000 Kč, a dne [datum] částku 30 000 Kč, celkem tak načerpala částku 74 000 Kč. Z výzvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky a zároveň prohlásila úvěr za splatný. Z výzvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby o zaplacení dlužné částky upomínala. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 8. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 9. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 10. Žalobkyně v řízení tvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalované a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posoudili příjmovou a výdajovou stránku žadatele o úvěr, tito přezkoumávají např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, nahlíží do externích úvěrových registrů, když výstupem je pak hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k předlužení žadatele. Toto tvrzení však žalobkyně ani přes poučení ve smyslu ust. § 118a o.s.ř., které se jí ze strany soudu dostalo, neprokázala. Žalobkyně soudu předložila listinu označenou jako úvěrová zpráva pořízenou z internetových stránek Nebankovního registru klientských informací dne [datum] (smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum]), kterou prokazuje jednotlivé úvěry čerpané žalovanou a jejich splácení a dále úvěrovou kartu klienta, v níž jsou zaznamenány příjmy a výdaje žalované, když nebylo prokázáno ani jakým způsobem byly tyto zjištěny, ani zda a jakým způsobem byly tyto ověřovány. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neprověřila úvěruschopnost žalované tak, aby mohla dospět k závěru, že je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet. 11. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rov