34 C 19/2023-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 102 944,68 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný společně s dalším spoludlužníkem uzavřeli dne 23. 8. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 150 000 Kč, jež byl zcela vyčerpán, a žalovaný se jej zavázal žalobkyni splatit v pravidelných splátkách po 3 912 Kč a poslední splátkou ve výši 1 916 Kč splatnou k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje 20. 9. 2021. Žalobkyně se dne 10. 5. 2022 dozvěděla, že žalovaný byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem, č. j. [číslo jednací], omezen ve svéprávnosti. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná, avšak vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr ve výši 150 000 Kč čerpal a na jistinu úvěru bylo uhrazeno pouze 47 055,32 Kč, zbývá žalovanému splatit na poskytnutou jistinu úvěru částku 102 944,68 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný souhlasil s tvrzením žalobkyně, že v době, kdy úvěrová smlouva měla být uzavřena, byl omezen ve svéprávnosti mimo jiné tak, že nebyl způsobilý k právním jednáním souvisejícím s uzavíráním takových smluv, o jakou jde i v této věci. Druhého spoludlužníka žalovaný nezná. Svému opatrovníkovi nejdříve tvrdil, že smlouvu nepodepsal, poté, co mu opatrovník předložil smlouvu k nahlédnutí, uvedl, že je to jeho podpis. Žalovaný byl zneužíván svým okolím, je možné, že se na smlouvu podepsal na žádost osoby, která ho k žalobkyni přivedla, a poté událost vytěsnil. Žalovaný žádné finanční prostředky neobdržel, nesplácel, ani s nimi nepřišel do kontaktu, a proto ke vzniku bezdůvodného obohacení na jeho straně nedošlo. Z těchto důvodů žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. 3. Soud vzal za prokázané, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalovaný omezený ve svéprávnosti tak, že mimo jiné není schopen právních jednání souvisejících s nakládáním s majetkem v hodnotě nad 10 000 Kč měsíčně a není schopen právních jednání souvisejících s uzavíráním smluv. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo omezení svéprávnosti žalovaného prodlouženo do 8. 1. 2023. Žalobkyně, [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a žalovaný se chtěli dne 23. 8. 2021 zavázat na straně žalobkyně poskytnout na požádání [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a žalovaného peněžní prostředky do výše 150 000 Kč a na straně [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a žalovaného tyto peněžní prostředky společně a nerozdílně vrátit a zaplatit úrok ve výši 9,99 % ročně (za dodržení určitých podmínek 8,61 % ročně), z dlužné částky v 47 pravidelných měsíčních splátkách po 3 912 Kč počínaje 20. 9. 2021 a 21. 7. 2025 konče splátkou ve výši 1 916 Kč. Úvěr měl být co do částky 22 820 Kč účelově vázán na refinancování splátkového úvěru [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] u [právnická osoba] podle smlouvy ze dne 7. 11. 2020 ve výši 22 371 Kč; zbytek úvěru neměl být účelově vázán. Úvěr měl být bez zbytečného odkladu od podepsání smlouvy, nejpozději však do 17. 9. 2021 čerpán na splátkový účet č. [bankovní účet], jehož majitelem byl [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], který úvěr čerpal a po 20. 9. 2021 částečně splácel. 4. O skutečnosti, že byl žalovaný v době svého jednání omezen ve svéprávnosti výše uvedenými rozsudky, nebylo mezi účastníky sporu, a proto soud jejich souhlasná tvrzení vzal za svá skutková zjištění. Obsah závazku, k němuž se strany a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] chtěli zavázat je prokázán písemnou smlouvou o úvěru ze dne 23. 8. 2021 na č. l. 14, výše úvěru a podmínky jeho vrácení jsou sjednány v čl. 1 a čl. 3, čl. 2 obsahuje ujednání o použití části úvěru k refinancování jiného dluhu, jež dle informativního dotazování na jednání dne 15. 11. 2023 patří [příjmení] [příjmení] [příjmení], v čl. 2 mělo být ujednáno, že zbytek úvěru bude zaplacen do 17. 9. 2021 na splátkový účet, který je uveden v čl. 30, jehož majitelem byl dle seznamu splátek úvěrů na č. l. 19 [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], který, jak plyne z uvedeného seznamu, začal po 20. 9. 2021 úvěr nepravidelně splácet a 12. 8. 2022 jej hradit přestal. Soud vychází z toho, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný osobně, protože podle doložek na konci úvěrové smlouvy byla jeho totožnost ověřena občanským průkazem, jehož číslo je na smlouvě opsáno; přihlédl přitom k tvrzení žalovaného, že si onu událost již nevybavuje, ale podpis považuje za svůj vlastní, který koresponduje s usnesením Policie České republiky z 6. 10. 2022 na č. l. 27, dle něhož žalovaný po předložení úvěrové smlouvy uvedl, že neví, co je to za papíry, ale že podpis je jeho vlastní, a také k podanému vysvětlení [jméno] [jméno], který uvedl, že když s klientem sjednává úvěrovou smlouvu, tento standardně dokládá svůj občanský průkaz nebo jiný doklad totožnosti. Z dalších důkazů plyne, že žalobkyně vyzvala dne 1. 11. 2022 žalovaného k úhradě žalované sumy a upozornila ho, že nebude-li uhrazeno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou, přičemž podle dodejky byla tato výzva doručena opatrovníkovi žalovaného dne 4. 11. 2022. 5. Po právní stránce soud vyšel z § 2395 o. z., neboť účastníci a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] se chtěli zavázat na straně žalobkyně poskytnout žalovanému a [příjmení] [příjmení] [příjmení] na jejich požádání a v jejich prospěch peněžní prostředky do určité částky a na straně žalovaného a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, nicméně smlouva je nejméně v poměru žalobkyně a žalovaného neplatná podle § 581 věty první o. z., neboť žalovaný k danému právnímu jednání nebyl způsobilý. 6. Žalobkyně právo na zaplacení žalované sumy nemá, protože není naplněna žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení. 7. O kondikci z plnění bez právního důvodu (plnění nedluhu), jíž se dovolává žalobkyně, v souzeném případě nejde, protože - ač je pravdou, že zde právní důvod závazku od počátku nebyl - k majetkovému transferu nedošlo plněním žalovanému. [příjmení] byl vystižen skutkový znak„ plnění“, musí být majetková výhoda poskytnutá ochuzeným obohacenému oběma stranám přičitatelná podle jejich vůle plnění poskytnout a přijmout. Na straně poskytovatele majetkové výhody musí k plnění dojít 1) s jeho vědomým souhlasem (proto se například zloděj užívající ukradenou věc neobohacuje plněním okradeného) a 2) s hospodářským účelem (např. splnění peněžitého dluhu, převod vlastnického práva k věci, apod.); také příjemce plnění musí dát najevo vůli, že považuje určité jednání jiného za jemu poskytnuté plnění (např. požádat o zaplacení pohledávky vystavením daňového dokladu, převzít dílo písemným předávacím protokolem apod.). Jelikož žalovaný nebyl způsobilý k právnímu jednání, které mělo založit závazek, pro jeho omezenou svéprávnost, nelze ho ze stejného důvodu považovat ani za způsobilého projevit vůli přijmout plnění ze zamýšleného závazku. 8. Soud tím nijak nezpochybňuje správný názor žalobkyně, že u kondikcí z plnění dochází s výjimkami stanovenými v § 2995 o. z. k vypořádání bezdůvodného obohacení jen mezi zamýšlenými či původními smluvními stranami (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 694/2019), a to i tehdy je-li adresátem majetkového transferu třetí strana. Na rozdíl od žalobkyně, dle přesvědčení soudu však nelze žalovaného pro jeho omezenou svéprávnost - ani pro účely vypořádání bezdůvodného obohacení - považovat za smluvní stranu závazku, který nevznikl právě pro omezenou svéprávnost žalovaného. 9. Za této situace bylo třeba zvažovat, zda není naplněna některá ze skutkových podstat kondikcí nikoli z plnění. V úvahu přichází skutková podstata bezdůvodného obohacení poskytnutím hodnoty, byť není v zákoně výslovně upravena. Poskytnutí hodnoty se od plnění bez právního důvodu liší tím, že k majetkové výhodě obohaceného dochází bez vědomého souhlasu ochuzeného (např. užívání automobilu, aniž by to o tom vlastník věděl nebo s tím souhlasil) anebo bez kauzy, resp. bez hospodářského účelu (např. mylné odeslání platby na cizí účet). U této skutkové podstaty však zase není naplněn znak obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. U kondikcí nikoli z plnění totiž obohacení nespočívá v přijetí plnění (a contrario k § 2993 odst. 1 věta první o. z.), nýbrž v přijetí majetkové výhody, která není plněním. V souzené věci však žalovaný nebyl adresátem majetkového transferu, žalobkyně částku 150 000 Kč použila částečně k vyrovnání dluhu [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a ve zbytku mu jej vyplatila na účet, jehož byl majitelem, není proto pravdou, že by se žalovaný ve smyslu § 2993 odst. 1 o. z. na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. 10. Jelikož žalobkyně nemá právo na zaplacení žalované jistiny, nemá právo ani na zaplacení žalovaného příslušenství, neboť žalovaný se nemohl dostat do prodlení s plněním, k němuž nebyl povinen. 11. Na tom nic nemění ani další žalobkyní zmiňovaný správný názor, že vypořádání bezdůvodného obohacení nesvéprávným coby