39 C 18/2022-177 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 21. 1. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném jako insolvenčním správci dlužníka [právnická osoba] nároků, které označil jako nároky plynoucí z nemoci z povolání, k jejímuž rozvoji došlo právě v provozu u žalovaného (resp. úpadce). Žalovaný uvedl, že pracoval u úpadce jako slévárenský dělník na základě pracovní smlouvy ze dne 14. 3. 2014. Byly u něj zjištěny a uznány 2 nemoci z povolání, konkrétně chronická tendinitida extenzorů vlevo [anonymizováno] [číslo] a poškození loketního nervu vlevo, obě 27. 3. 2015, tedy v době, kdy byl zaměstnán u úpadce. Žalobce byl v části nároků vyplývajících ze zjištěných nemocí z povolání odškodněn prostřednictvím pojišťovny svého zaměstnavatele, [právnická osoba]. Od roku 2015 do června 2020 mu byla vyplácena měsíčně náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. V dalším období již renta vyplácena nebyla s poukazem na změnu poměrů u žalobce, kdy dle názoru pojišťovny jeho nárok zanikl. Pojišťovna uvedla, že k poklesu pracovní schopnosti žalobce došlo z jiného obecného onemocnění, konkrétně onemocnění bederní páteře a úžinového syndromu karpálního tunelu. Došlo tedy ke ztrátě příčinné souvislosti mezi nemocemi z povolání a ztrátou na výdělku. Ačkoliv se žalobce proti těmto závěrům bránil, pojišťovna dále rentu nevyplácela, i s odkazem na znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení]. Žalobce byl od roku 2016 opakovaně posuzován posudkovým lékařem [stát. instituce]. Dne 19. 4. 2018 mu byla přiznána invalidita prvního stupně, kdy příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byly uznány zjištěné nemoci z povolání. Další rozhodnutí je z 23. 6. 2020, kdy jako rozhodující příčina pracovní neschopnosti je uvedeno postižení páteře i s přihlédnutím k nemocem z povolání. Další posouzení pro účely invalidity proběhlo 26. 1. 2021, žalobce byl uznán invalidním v prvním stupni, den vzniku invalidity byl stanoven 19. 4. 2018, platnost posudku byla omezena do 30. 4. 2023. Je pravdou, že žalobce byl léčen pro onemocnění bederní páteře (operace v listopadu 2019), dále pak pro zúžení páteře v krční krajině (operace v březnu 2021). Nicméně podle závěrů lékařky Kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice v [obec] následky nemoci z povolání trvají. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1462/2020, podle kterého nemusí být nemoc z povolání jedinou příčinou vzniku škody, postačí, jde-li o jednu z příčin, ovšem příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Žalobce tedy trvá na tom, že ztráta možnosti pracovat není způsobená pouze tzv. obecnými onemocněními, ale práci slévárenského dělníka nemůže vykonávat zejména pro přetrvávající nemoci z povolání. Žalobce žádá, aby za rok 2020 byla vyplacena částka 54 888 Kč (6 × 9 148 Kč), za rok 2021 požaduje částku 117 570 Kč (12 × 9 797,50 Kč po valorizaci). Od 1. 1. 2022 pak požaduje, aby byla vyplácena měsíční renta 9 925 Kč. Po reakci žalovaného (viz níže) žalobce uvedl, že s obranou žalovaného spočívající v nedostatku pasivní legitimace či v tom, že nároky jsou uplatněny předčasně, nesouhlasí. Upozornil na skutečnost, že pohledávka vznikla až po uplynutí doby, kdy bylo možné pohledávky přihlásit, že dokonce zhruba 1,5 roku od zjištění úpadku byla renta řádně vyplácena. Považuje svoji pohledávku za takovou, která je postavena naroveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle § 169 odst. 1 písm. a) IZ. Co se týče uzavřené smlouvy o prodeji podniku, v žádném případě na nabyvatele dle této smlouvy nepřešla práva a povinnosti k bývalým zaměstnancům, ve smlouvě se uvádí pouze tolik, že na kupujícího přecházejí práva a povinnosti, včetně neuspokojených nároků vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah trval v den, kdy došlo k převodu vlastnického práva k závodu. Žalobce však u úpadce v době prodeje podniku zaměstnán nebyl. Odkázal v tomto směru na § 338 odst. 5 zákoníku práce, podle kterého práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž právní vztahy před dnem nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů zanikly, zůstávají nedotčeny. Následně pak žalobce přihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení, a to 11. 1. 2013. Žalovaný však dle svého vyjádření pohledávku neuznal, a to ani jako pohledávku za majetkovou podstatou. Totéž sdělil žalovaný i insolvenčnímu soudu. 2. Pokud se k věci vyjádřil žalovaný, konstatoval, že žaloba je předčasná, neboť žalobce neuplatnil svoji pohledávku u insolvenčního správce. Svoji pohledávku měl uplatnit přihláškou s odkazem na § 109 IZ, a nikoliv žalobou. Žalovaný dále namítl, že není ve věci pasivně legitimován, neboť v rámci insolvenčního řízení došlo k prodeji obchodního za podle § 290 a následujících IZ, 14. 2. 2020 byla uzavřena smlouva o prodeji závodu z majetkové podstaty. Žalovaný také navrhl vstup vedlejšího účastníka [právnická osoba] do řízení, ta o to sama požádala 22. 2. 2022. 3. Vedlejší účastník uvedl, že se zcela ztotožňuje se závěry žalovaného mimo jiné i v otázce nedostatku pasivní legitimace. Veškerá práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přešla na nabyvatele dle smlouvy o prodeji podniku, jedná se o společnost [právnická osoba] Věcně [anonymizováno] [ulice] pojišťovna uvedla, že skutečně bylo žalobci vypláceno finanční odškodnění (renta) jako náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to naposledy za červen 2020. Pak došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi nemocemi z povolání a poklesem výdělku, což je dokumentováno lékařskými zprávami a opakovaně zpracovávaným znaleckým posudkem. Protože žalobce by nemohl konat stejnou práci jako před vznikem škody z důvodů obecných onemocnění, není důvod vyplácet mu nadále rentu dle pracovního práva. 4. Z předložených listin bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 6. března 2019, č. j. KSPL 54 INS 793/2019 – A-12, byl zjištěn úpadek dlužníka, společnosti [právnická osoba] Insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2019 byl na majetek společnosti [právnická osoba] prohlášen konkurz. Smlouvou o prodeji závodu z majetkové podstaty [právnická osoba] uzavřené dne 14. 2. 2020 s [právnická osoba] došlo k převodu závodu úpadce na nového nabyvatele. 5. Okolnosti pracovního poměru žalobce úpadce byly doloženy z pracovní smlouvy ze dne 14. 3. 2014, podle které byl tento od 17. 3. 2014 přijat na pozici slévárenského dělníka, pracovní poměr byl sjednán do 28. 2. 2015. Dodatkem ze dne 16. 2. 2015 byl pracovní poměr prodloužen na shodné pozici do 30. 6. 2015 (ostatně existence pracovního poměru nebyla mezi účastníky sporná). 6. Z lékařského posudku o bodovém ohodnocení bolesti pro nemoc z povolání, který byl zpracován Fakultní nemocnicí [obec], Klinikou pracovního lékařství 1. 2. 2016 bylo zjištěno, že 27. 3. 2015 byla u žalobce zjištěna nemoc z povolání (nahlášena 25. 9. 2015). Jedná se o poškození středního nervu na horní končetině ve středně těžké formě - [anonymizováno 10 slov]. Další posudek, tentokrát o uznání nemoci z povolání, je datován 27. 6. 2016, zpracován také kliniku pracovního lékařství Fakultní nemocnice v [obec]. U žalobce byla diagnostikována nemoc z povolání dle kapitoly II, položka 9 přílohy nařízení vlády č. 290/1995 Sb. v aktuálním znění, kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, jako klinická diagnóza byla označená [anonymizováno 5 slov] [číslo] Okresní správa sociálního zabezpečení Plzeň vydala 26. 1. 2021 posudek o invaliditě žalobcem se závěrem, že invalidita je prokázána s datem vzniku 19. 4. 2018, kdy z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla schopnost práce u žalobce o 40 %. Lékař vycházel z diagnóz žalobce, které jsou popsány v rámci skutkových zjištění, podle posudku rozhodující příčinu invalidity: chronická [příjmení] páteře. Posudkový lékař uvedl, že trvají obě hlášené nemoci z povolání, trvá pracovní omezení, pro které žalobce nesmí přetěžovat horní končetiny a nesmí pracovat s vibračními nástroji. Nadále trvá invalidita prvního stupně, platnost posudku je stanovena do 30. 4. 2023. Žádost žalobce o vyplácení invalidního důchodu byla zamítnuta Českou správou sociálního zabezpečení 31. 5. 2021 pro nesplnění podmínek, neboť žalobce neměl před vznikem nároku na invalidní důchod potřebnou dobu pojištění. 7. K důkazu byly provedeny také žalobcem předložené lékařské zprávy, konkrétně zpráva Kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice [obec] z 2. 9. 2021, která obsahuje přehled provedených vyšetření se závěrem, že následky nemocí z povolání trvají. Dále pak zpráva Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice v [obec], kde byl žalobce hospitalizován v době od 28. 3. 2021 do 31. 3. 2021 k provedení operace pro odstranění zúžení páteře v krční oblasti. Ve zprávě z 28. 7. 2021 je konstatováno, že po operačním výkonu došlo k výraznému zlepšení stavu, lékař uvedl, že je možné zvýšit zátěž k normě. 8. Žalobce založil do spisu také korespondenci z [právnická osoba] 28. 5. 2018 bylo tehdy ještě [právnická os