39 C 292/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 23. 9. 2022 a doplněnou dne 9. 12. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 48 306,49 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] dne 5. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. V žalobě žalobkyně nejprve podrobně popsala, jak postupovala její právní předchůdkyně při zjišťování úvěruschopnosti žalované tím, že od žalované vyžádala doklady k ověření příjmů a výdajů a dokumenty k ověření finanční situace, např. výplatní pásku, pracovní smlouvu, či nájemní smlouvu. Žalovaná prokázala měsíční příjem 16 540 Kč použitelný pro splácení pohledávek. Právní předchůdkyně žalobkyně též vycházela ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta a neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Výše měsíčních nákladů 2 000 Kč byla částka, kterou sdělila žalovaná. Bylo ověřeno, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Úvěr jí byl poskytnut ve výši 50 000 Kč, které převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Úroková sazba byla sjednána na 25,14% ročně. Žalovaná se dále zavázala se odměnu za administrativní činnost – zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 23 030 Kč Částku celkem 101 159 Kč měla uhradit ve 21 měsíčních splátkách po 4 818 Kč, splatnost poslední splátky byla stanovena na 5. 9. 2021. Za dobu trvání smlouvy uhradila žalovaná pouze částku 5 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalobkyně se žalobou nedomáhá nezaplacených úhrad za služby, žádá pouze, aby byla přiznána jistina v nezaplacené částce 48 036,49 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 6. 9. 2021 do 28. 1. 2022 v částce 4 891,43 Kč, když tento je požadován od data splatnosti poslední splátky dle splátkového kalendáře, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 13. 2. 2020 do 28. 1. 2022 a dále pak oba tyto úroky plynoucí od 29. 1. 2022 do zaplacení. Sjednaný úrok 25 420 Kč požadován není, stejně tak není předmětem žaloby další poplatek. Žalobkyně uvedla, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky, byla vyzvána k zaplacení částky, na výzvu však nereagovala. 2. Ve věci byl dne 4. 10. 2022 vydán elektronický platební rozkaz, ten byl však pro jeho nedoručení žalované zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože žalobce předložil spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., dotázal se soud účastníků, zda s tímto postupem souhlasí. Žalobce souhlasil již v žalobě. Žalovaná se nevyjádřila. Soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 4. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalovaná označená jménem, příjmením, rodným číslem a adresou, uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy ze dne 5. 12. 2019 jí byla poskytnuta částka 50 000 Kč s tím, že žalovaná měla uvedenou částku vrátit do 21 měsíců. Bylo sjednáno, že úrok za dobu trvání smlouvy je stanoven částkou 25 420 Kč (úroková sazba 49%), dále měla žalovaná uhradit administrativní poplatek za zpracování úvěru a další péči o zákazníka ve výši 23 030 Kč (celkem mělo být zaplaceno 98 450 Kč a doplňkové pojištění 2 709 Kč. Splátka byla sjednána na 4 818 Kč měsíčně (poslední splátka činila 4 799 Kč). Ze smlouvy plyne, že žalovaná převzala finanční prostředky v hotovosti. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své osobní údaje včetně adresy trvalého pobytu a případné adresy pro vybírání finančních prostředků ([obec], [ulice a číslo]). Sdělila, že je zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o. s pracovním poměrem na dobu neurčitou. Čistý příjem žalované činí 18 540 Kč, měsíční náklady 2 000 Kč 7 000 Kč. Uvádí se, že byla předložena pracovní smlouva, výplatní pásky za říjen a listopad 2019. Tvrzení o zaplacení částky 5 000 Kč ze strany žalované nebylo prokazováno, vzhledem k tomu, že se jedná o tvrzení ve prospěch žalované, soud žádné důkazy k tomuto nepožadoval. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že částka 1 693,51 Kč byla zaúčtována na jistinu, částka 2 080,82 Kč na úrok a zbylá částka (1 225,67 Kč) na další poplatky. Aktivní legitimace žalobkyně byla ověřena ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, kde figuruje i pohledávka za žalovanou, identifikována číslem uzavřené smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dne 30. 1. 2022, kde byla upozorněna na dlužnou částku 125 597,35 Kč, naposledy pak byla žalovaná vyzvána k zaplacení také právním zástupcem žalobkyně dne 6. 6. 2022, kde jí opět bylo uloženo dlužnou částku uhradit v dodatečné lhůtě. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 9. S ohledem na předmět řízení se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena úvěrová smlouva či nikoliv, když z prokázaného skutkového stavu je zřejmé, že účastníci (resp. právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná) v písemné podobě sjednali poskytnutí finančních prostředků s tím, že žalovaná jako úvěrovaná měl za poskytnuté finanční prostředky hradit úroky a poplatek za zpracování zápůjčky a další služby. Jedná se o smlouvu uzavřenou na formuláři společnosti, kde jsou jednak přesně vymezeny povinnosti, dále pak ve smluvních podmínkách jsou stanoveny úrokové sazby, jak úroková sazba výpůjční (49% za dobu trvání půjčky 21 měsíců, což v přepočtu na roční sazbu činí cca 29% ročně), tak i RPSN, která v tomto případě představuje 130,30%. Úrok je za dobu trvání půjčky kapitalizován na 25 420 Kč, úroková sazba 49 % ročně, žalobcem uváděno 25,14% ročně. Soud konstatuje, že tento způsob uzavírání úvěrových smluv s fyzickými osobami je poměrně běžný, to je soudu z jeho činnosti známo. Je také zcela jasné, že úvěrovaná nemá v podstatě možnost do obsahu smlouvy zasáhnout, snad s výjimkou poskytované finanční částky a možná množství týdenních splátek či splátek měsíčních. 10. Nicméně soud zároveň konstatuje, že je třeba zodpovědnost za uzavírání úvěrových smluv přenášet i na úvěrovaného. Pokud se žalovaná rozhodla uzavřít úvěrovou smlouvu, nepochybně si byla vědom skutečnosti, že ze strany úvěrující společnosti se nejedná o charitativní činnost či dar, byla si vědoma toho, že úvěrující jako podnikatel je společností určenou pro generování zisku, u společností poskytujících úvěry tímto ziskem je právě úrok. Soud tedy z pohledu právní jistoty má za to, že je na místě z předložených listin uzavřít pouze tolik, že strany měly v úmyslu uzavřít úvěrovou smlouvu, na základě které by žalované bylo poskytnuto 50 000 Kč. K tomu také došlo. Nebylo zjištěno, že by strany měly v úmyslu sjednat jakoukoliv smlouvu jinou, jen velmi těžko si lze představit, že by úvěrující poskytovala finanční prostředky bez jakéhokoliv zisku. Stranám bylo též zcela zřejmé, že úrok za dobu trvání smlouvy činí 25 420 Kč, úroková sazba 49% za dobu trvání půjčky ročně. V této části se tedy soud rozhodl, že bude považovat smlouvu za platné právní jednání, z něhož vznikla žalované povinnost zaplatit za dobu trvání smlouvy 50 000 Kč na dlužné jistině a 25 420 Kč na úroku (tento však žalobkyně nepožaduje). Vzhledem k tomu, že zaplaceno bylo 5 000 Kč, z čehož byla část 2 080,82 započtena na úrok, který není předmětem žaloby, uložil soud žalované uhradit zbývající část jistiny ve výši 47 080,82 Kč (50 000 Kč – již započtených 1 693,51 Kč – 1 225,67 Kč, které byly započteny na poplatky, jejichž sjednání však soud považuje za neplatné), a tomu odpovídající sjednaný úrok i úrok z prodlení, samozřejmě vždy počítáno z jistiny nikoliv 48 306,49 Kč, ale 47 080,82 Kč. V důsledku snížení částky jistiny byl snížen i kapitalizovaný úrok i kapitalizovaný úrok z prodlení