39 C 36/2023-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 6. 10. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit 13 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že 18. 8. 2021 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy bylo žalovanému zasláno na jeho bankovní účet [číslo] [částka], a to 18. 8. 2021. Za poskytnutí zápůjčky měl žalovaný uhradit poplatek 3 250 Kč. Obojí bylo splatné do 17. 9. 2021. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný pouze 5 948 Kč, tato částka byla započtena na smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Zápůjčka byla poskytnuta prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Tam si žalovaný nastavil podle své volby dostupné parametry (splatnost a výše zápůjčky), následně vyplnil formulář, kde zadal osobní údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tím učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy a potvrdil, že se seznámil i s obchodními podmínkami. Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně prostřednictvím jím naskenovaného občanského průkazu, dále pak také byla z účtu žalovaného zaslána ověřovací platba, na základě které mu byl přidělen [příjmení] jako jedinečné elektronický podpis. Před uzavřením smlouvy si vyžádala od žalovaného také informace o jeho příjmech a výdajích. Bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti, [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]. Za měsíc únor 2021 činila jeho čistá měsíční mzda 28 055 Kč, za měsíc březen 2021 pak 37 616 Kč. Podle výplatních pásek nedocházelo ke strhávání žádných částek formou exekuce. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má měsíční výdaje asi 12 000 Kč, bydlí v nájmu. Pokud tedy zhodnotila žalobkyně rozdíl mezi příjmy a výdaji, dospěla k částce 20 835,50 Kč, poskytnutá částka 10 000 Kč pak rozhodně nepřevyšuje žádným způsobem možnosti žalovaného. Žalovaný zápůjčku ve stanovené lhůtě nevrátil, žalobkyně, tedy byla nucena vynaložit také náklady na vymáhání pohledávky v podobě písemných výzev, a to 24. 9. 2021, 1. 10. 2021, 8. 10. 2021, 17. 10. 2021 a 1. 11. 2021 vždy po 500 Kč Tyto náklady však byly umořeny z částečných plateb žalovaného. Z uzavřené smlouvy vznikl žalobkyni také nárok na smluvní pokutu (čl. 2) ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč, a to konkrétně od 18. 9. 2021 do dne podání žaloby, kdy tato částka je vypočtena na 3 820 Kč. Tuto však žalobkyně neuplatňuje, neboť byla umořena právě z částečné úhrady žalovaného. Předmětem řízení tedy učinila žalobkyně pouze nesplacenou jistinu 10 000 Kč a poplatek za uzavření smlouvy 3 250 Kč. 2. Ve věci byl 28. 11. 2022 vydal elektronický platební rozkaz, ten byl ale pro jeho nedoručení žalovanému zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal. 4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi [právnická osoba] jako věřitelem a [jméno] [příjmení] jako dlužníkem, kdy se věřitel zavázal poskytnout zápůjčku 10 000 Kč bez určení účelu převodem na účet žalovaného. Zápůjční úroková sazba je sjednána na 0%, je ovšem sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky 3 250 Kč. Podle článku 1.4 smlouvy, měla být zápůjčka vrácena 17. 9. 2021, tedy do třiceti dnů od zapůjčení finančních prostředků. V článku 1.7 se konstatuje, že roční procentní sazba nákladů činí 2 969% s tím, že klient uhradí částku 13 250 Kč. Dále byla sjednána v článku 2.3 smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky denně, dále pak zákonný úrok z prodlení, dále pak poplatky za úkony věřitele v podobě písemné upomínky, emailové upomínky a obdobných úkonů. U podpisu smlouvy je uvedeno, že tuto žalovaný podepsal 17. 8. 2021 v 19: 27:08 hodin formou [příjmení] [číslo]. Shodným způsobem jsou podepsány Všeobecné obchodní podmínky společnosti. [právnická osoba] 27. 9. 2022 potvrdila, že z účtu žalobkyně dne 18. 8. 2021 poukázala na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč s tím, že číslo účtu je shodné s tím, ze kterého žalobkyni byla 15. 4. 2021 odeslána 1 Kč jako potvrzovací poplatek s tím, že název protiúčtu je jméno žalovaného. Dále byly předloženy již pouze upomínky, kdy byl žalovaný upozorňován na to, že nedodržel splátku půjčky ze smlouvy ze dne 18. 8. 2021, kdy v upomínce z 24. 9. 2021 je požadováno zaplacení částky 14 232 Kč, v upomínce z 1. 10. 2021 zaplacení částky 15 004 Kč, v upomínce ze dne 8. 10. 2021 zaplacení částky 15 777 Kč, v upomínce ze dne 17. 10. 2021 zaplacení částky 16 575 Kč a v upomínce z 1. 11. 2021 zaplacení částky 17 353 Kč. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení právní zástupkyní žalobkyně 6. 9. 2022. Příjmy žalovaného byly doloženy výplatními páskami za měsíce únor a březen 2021. Ohledně plateb soud vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný do dne podání žaloby zaplatil 5 948 Kč. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 5. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Z předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Posoudil totiž uzavřenou smlouvu jako neplatné právní jednání s odkazem na ustanovení § 580 občanského zákoníku s přihlédnutím k § 6 a 8 téhož předpisu. Soud dospěl k závěru, že ačkoliv je ve smlouvě uváděno, že úročení je 0%, jedná se o ujednání, které neodpovídá vůli stran. Za poskytnutí finančních prostředků byl sjednán jednorázový poplatek ve výši 3 250 Kč, což představuje téměř jednu třetinu půjčené částky. Z pohledu soudu se pouze jedná o skryté ujednání o úroku, neboť nebylo žádným způsobem specifikováno, za jaké konkrétní úkony by poplatek měl být vybírán. Soudu je z úřední činnosti známa činnost žalobkyně, která poskytuje finanční prostředky za účelem generování zisku, jakýkoliv další poplatek, který přirůstá k placené jistině, je tedy třeba chápat jako úrok, platbu za půjčení finančních prostředků. V tomto případě tedy soud vyhodnotil částku 3 250 Kč jako úrok požadovaný za půjčení peněz. Finanční prostředky byly půjčeny na 30 dní, při přepočtu na roční úrokovou sazbu by se jednalo o 390%. Už při pouhém pohledu na tuto sazbu je zcela zřejmé, že se nejedná o úrok běžný, byť by soud i uvažoval o úroku, který je poskytován nikoliv bankovními společnostmi, ale společnostmi nebankovními, případně by uvažoval o úroku na kreditních kartách, který jak je z úřední činnosti známo, úrokem nejvyšším, aktuálně však nepřesahuje u žádné z institucí 20% ročně, nebylo tomu tak jinak ani v roce 2021. Takto použitý úrok, byť je označen jako poplatek, soud považuje za takový, kterému nelze poskytnout právní ochranu, a protože se jedná o ujednání, které není ze smlouvy oddělitelné, bylo třeba posoudit celou uzavřenou smlouvu jako neplatnou. 9. Nárok tedy soud posoudil pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil 5 948 Kč, je tedy na místě přiznat zaplacení zbylé částky z poskytnutých finančních prostředků, tedy zaplacení částky 4 052 Kč se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8,50% ročně. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť se jednalo o částky, které vznikly účtováním sankcí z neplatné smlouvy, případně uplatněním poplatků, které ve smlouvě měly být sjednány, ale s ohledem na její neplatnost o jejich aplikaci uvažovat nelze. 10. Co se týká úroku z prodlení, soud odkazuje na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. S ohledem na posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení soud konstatuje, že splatnost nároku nastala poté, co byl žalovaný vyzván k zaplacení, tedy první upomínkou datovanou dne 24. 9. 2021. Soud vychází z úvahy, že do dispozice žalovaného se upomínky dostala následující den 25. 9. 2021, zaplatit tedy mohl nejdříve dne 26. 9. 2021, následující den se již dá hovořit o prodlení, pokud závazek splněn nebyl. Proto byl úrok z prodlení přiznán od 27. 9. 2021 do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Ve věci byl sice převážně úspěšný žalovaný, náklady řízení by tedy měla hradit žalobkyně. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že náklady řízení nebyly přiznány ž