14 C 245/2024-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky společně s úrokem ve výši 5 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a poplatkem za životní pojištění 600 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, uhradil pouze částku 4 560 Kč. Ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni (tj. ke dni 1. 6. 2023) činila celková výše pohledávky za žalovaným částku 46 640 Kč. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny 25 000 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 4 115,29 Kč (při úrokové sazbě 20,94 % p.a. z jistiny 25 000 Kč za období od 23. 8. 2022 do dne postoupení pohledávky, tj. do 1. 6. 2023), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 947,92 Kč (15 % ročně z částky 25 000 Kč za období od 23. 8. 2022 do 1. 6. 2023), dále úroku 20,94 % ročně z částky 25 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne 28. 6. 2021, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 5 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč, v 60 týdenních splátkách po 760 Kč. RPSN činila 215,01 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v červnu 2021 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 7,58 % ročně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil celkem částku 4 560 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby v řízení prokázal, že dlužnou částku zaplatil žalobkyni, popř. právnímu předchůdci, což však neučinil a žalovaný zůstal v řízení pasivní.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po zhodnocení výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno nahlížet jako na absolutně neplatné právní jednání. Neplatnost soud shledává ve výši sjednaného poplatku za poskytnuté peněžní prostředky, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny 25 000 Kč hradit poplatky v celkové výši 20 000 Kč. Lhostejno, že poplatek byl ve smlouvě dále členěn na úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, neboť soud posuzuje celé ujednání o těchto platbách jako ujednání o úroku. Právní předchůdkyně žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je evidentní, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným velmi pravděpodobně smlouvy nikdy neuzavřela. Soud se domnívá, že toto rozčlenění poplatku 20 000 Kč na více částí má ve skutečnosti za cíl působit na spotřebitele příznivěji, aniž by však toto členění poplatku reflektovalo skutečné rozdělení služeb poskytovaných ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Z pohledu soudu se tak jedná o sofistikované, avšak ryze formální členění, které soud v souhrnu hodnotí jako ujednání o úplatě za poskytnutí peněžních prostředků, tj. ujednání o úroku. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku u předmětné smlouvy jako ujednání o úroku, který ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 69,33 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , z nichž lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, jež by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná (tj. obvyklá) úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v daném období, tj. v červnu 2021, se pohybovala cca okolo 8 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od zbylého obsahu smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně by zcela jistě tyto zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytla. Jednalo se tak o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno nahlížet na celou smlouvu jako na nemravnou. Soud pro úplnost odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. , spisová značka, .7. Vzhledem k výše uvedeným závěrům tak žalobkyni náleží právo na vrácení toliko poskytnuté částky se zohledněním již uhrazené části dluhu (4 560 Kč). Jde-li o právní posouzení, jedná se o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Žalovaný se poskytnutím peněžních prostředků obohatil o částku 25 000 Kč. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný na tento dluh zaplatil toliko částku 4 560 Kč. Soud proto rozhodl výrokem I. rozsudku o povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení ve výši 20 440 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu v rámci výroku I. tohoto rozsudku uložil též povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Byť byla uzavřená smlouva vyhodnocena jako neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy nejpozději má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Ve zbylé části soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť z neplatné úvěrové smlouvy nemohly žalovanému vzniknout žádné jiné povinnosti. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pro úplnost soud dodává, že vzhledem k absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy z důvodu nemravné výše ujednaného úroku bylo již nadbytečné zkoumat, zda žalobkyně před sjednáním úvěrové smlouvy řádným způsobem vyhodnotila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která odůvodňuje užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, při stanovení odměny advokáta. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 20 440 Kč včetně úroku z prodlení ve v