14 C 313/2023-50 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Tachově domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 25 928 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 4. 9. 2018 nájemní smlouvu, kterou přenechal žalovanému do nájmu byt [číslo] první kategorie o velikosti 1+1 o celkové podlahové ploše 43m2 nacházející se ve druhém podlaží domu [adresa]. Nájemné činilo 6 500 Kč měsíčně a záloha na služby spojené s bydlením činila 2 006 Kč měsíčně. Měsíční platba tak činila 8 506 Kč. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 4. 9. 2018 do 31. 12. 2018. Žalovaný neuhradil žalobci nedoplatek za služby spojené s užíváním předmětného bytu za rok 2018 ve výši 3 165 Kč, a to ani poté, co byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 29. 3. 2021 (nárok 1 žaloby). Žalobce dále uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu dne 1. 1. 2019, kterou žalovanému přenechal do nájmu tentýž byt jako v případě nároku 1 žaloby, přičemž žalovaný byl povinen platit měsíční platbu 8 506 Kč představující nájemné 6 500 Kč a služby spojené s užíváním tohoto bytu ve výši 2 006 Kč. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, žalovaný však byt opustil až dne 10. 1. 2020. Žalovaný dluží žalobci platby za 10/ 2019 ve výši 4 012 Kč (nedoplatek nájemného), dále nájemné 6 500 Kč za 11/ 2019 a 12/ 2019, nedoplatek nájemného za období od 1. 1. 2020 do 10. 1. 2020 ve výši 2 100 Kč, nedoplatek za služby za rok 2019 ve výši 2 868 Kč a dále nedoplatek za rok 2020 ve výši 783 Kč. Usnesením vydaným dne 13. 9. 2023 pod č.j. 4 C 230/2023-23 byla věc postoupena Okresnímu soudu Plzeň-město jako soudu místně příslušnému. Žalovaný se k věci nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. žalobce s takovým postupem souhlasil již v žalobě a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě soudu doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud má v dané věci za zjištěné, že žalovaný byl nájemcem bytu [číslo] v době od 4. 9. 2018 do 31. 12. 2018 a dále v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 (na dobu určitou), přičemž nájemné bylo sjednáno částkou 8 506 Kč měsíčně splatné k 28. dni v měsíci (nájemní smlouva ze dne 4. 9. 2018 a nájemní smlouva ze dne 1. 1. 2019 včetně příloh). Nájemné od data 4. 9. 2018 bylo určeno ve výši 6 500 Kč, zálohy na služby související s nájmem bytu činila 2 006 Kč (evidenční list na č.l. 38 spisu). Nájem skončil uplynutím sjednané doby trvání nájmu ke dni 31. 12. 2019 (nájemní smlouva ze dne 1. 1. 2019). Výše neuhrazených záloh na služby, resp. částky odpovídající ekvivalentu záloh na služby vyplývá z jednotlivých vyúčtování (faktury na č.l. 30-32). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 35 528,50 Kč předžalobní upomínkou ze dne 29. 3. 2021, žalobou se však domáhal toliko částky 25 928 Kč. Žalovaný tento dluh nezaplatil, a to ani zčásti. Bylo případně na něm, aby v řízení prokázal opak, což se však nestalo. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2217 a § 2218 občanského zákoníku, nájemné se platí v ujednané výši a není-li ujednání, platí se ve výši obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Nájemné se platí měsíčně pozadu. Podle § 2246 odst. 1 občanského zákoníku, strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 2295 občanského zákoníku, pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. V daném případě v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byly platně uzavřeny nájemní smlouvy dne 4. 9. 2018 a dne 1. 1. 2019, v níž se žalovaný zavázal k úhradě nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu. Jelikož žalovaný nezaplatil smluvené nájemné a zálohy za služby ve shora uvedených obdobích ve výši žalované částky, přičemž povinnost k zaplacení nájemného (a záloh za služby) vyplývá jak z platně uzavřených smluv, tak z § 2201 o. z., soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému celou dlužnou částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 o. z. v sazbě podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož ke dni, od kdy žalobce požaduje úrok z prodlení, byly jednotlivé nájmy a zálohy za služby již splatné. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého žalobci coby v řízení procesní úspěšné straně náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v plné výši. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 037 Kč, dále odměny zástupce žalobkyně za celkem 3 úkony právní služby po 2 140 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu, tomu odpovídající 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH v sazbě 21% vypočtené z odměny advokáta a paušálních náhrad. Žalovanému byla v případě výroku I. i II. určena ke splnění uvedených povinností běžná třídenní lhůta, která běží od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.