21 C 331/2023-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 27 694,17 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku ve výši 18 400 Kč, to vše formou 60 pravidelných týdenních splátek po 690 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 12 352,40 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby právní zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, avšak na svůj dluh neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se k tomuto postupu na výzvu soudu nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z žádosti o spotřebitelský úvěr a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní hotovost ve výši 23 000 Kč, kterou převzala žalovaná v den uzavření smlouvy hotově a zavázala se tuto částku vrátit včetně platby označené jako poplatek za zápůjčku ve výši 18 400 Kč, který se skládal z úroku ve výši 4 600 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a částky za hotovostní inkaso ve výši 9 200 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 32,15 % ročně a stanovena RPSN ve výši 206,15 %. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy tvořící seznam postoupených pohledávek). Žalovaná byla o změně v osobě věřitele písemně informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], dle podacího archu byla tato listina předána k poštovní přepravě stejného dne. Žalovaná byla upomínána též předžalobní výzvou. Z tvrzení žalobkyně, když žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak, má soud za prokázané, že žalovaná neuhradila jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky 12 352,40 Kč. 5. Podle § 2991 odst. 1 s 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 23 000 Kč uhradit dále částku ve výši 18 400 Kč, označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (úrok, částka za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobce je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku se žalovanou smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobce, když ve smlouvě uvedl úrokovou sazbu ve výši toliko 32,15 % ročně. Ostatně výše RPSN je zde již uváděna 206,15%. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 74,2% ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice se splatností od 1 roku do 5 let včetně v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2019 činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 8. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 o. z. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 23 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná dosud uhradila částku 12 352,40 Kč. Ze shora uvedených důvodů jí tak soud uložil, aby bezdůvodné obohacení ve výši 10 647,60 Kč (23 000 Kč – 12 352,40 Kč) uhradila. Jelikož se žalovaná dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě stejný den. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalované dne [datum] a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do [datum]. Jelikož tak neučinila, dostala se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Soud tak přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1960 občanského zákoníku ve výši požadované žalobkyní. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, když v řízení byla převážně úspěšná žalovaná (vycházeje přitom z žalované jistiny a požadovaného kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí), nicméně této v řízení žádné náklady nevznikly 10. Lhůty k plnění z tohoto rozsudku potom soud uložil v obecně třídenní lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.