30 C 167/2024-48 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 4. 1. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 4. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Návrh byl odůvodněn tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovanou dne 2. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 5. 4. 2023. Žalovaná finanční prostředky načerpala, platbu neuhradila. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky, na které si žalovaná zadala podle své vlastní volby příslušné parametry, jako je výše požadovaného úvěru a doba splatnosti. V registračním formuláři uvedla své osobní údaje. Pak byla povinna seznámit se s ostatními ujednáními, a to včetně sankcí. K ověření byla žalovaná povinna zadat informace o své platební kartě, včetně jejího čísla a data expirace. Tímto postupem autorizovalo provedení platby ve výši 0,1 Kč na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná rovněž poskytla žalobkyni kopii občanského průkazu. Původní věřitel následně poskytl dne 3. 2. 2023 žalované shora citovanou platbou pod variabilním symbolem , var. symbol, . Pro případ, že by soud shledal nárok žalobkyně za prokázaný, avšak posoudil jej dle předpisu o bezdůvodném obohacení, domáhá se žalobkyně vydání částky 16 000 Kč jako bezdůvodného obohacení, když tato byla prokazatelně poskytnuta na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradila, když aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze částečně, a to nikoliv na základě smlouvy o úvěru, ale jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a n. občanského zákoníku. Soud má za prokázané, že na účet žalované poskytl právní předchůdce žalobkyně částku 16 000 Kč. Smlouva tak jak byla uzavřena, je soudem považována za neplatné právní jednání. Skutečnost, že nebyla dostatečně ověřena schopnost žalované úvěr splácet, ponechává soud stranou, když jako zásadní shledává, že platba, která byla účtována za poskytnutí finančních prostředků na jeden měsíc, je nepřiměřeně vysoká, a proto není ochoten poskytnout ochranu takovému jednání. Úroková sazba jednoznačně vybočuje z hranic z běžného obchodního styku mezi poskytovateli finančních prostředků. Takovéto jednání považuje soud za nemravné, přičemž z tohoto nelze dovozovat vznik platné úvěrové smlouvy. S ohledem na shora uvedené tak byla žalované uložena povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku ve výši 16 000 Kč. Co se týká úroku z prodlení, pak tento byl přiznán žalobkyni až od data 22. 9. 2023.8. Žalobkyně předložila výzvu k úhradě ze dne 15. 9. 2023, když obvyklou dobou doručování jsou prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . tři dny, kdy žalované byla poskytnuta lhůta tří dnů k úhradě žalované pohledávky, tedy do 21. 9. 2023, přičemž od následujícího data je žalovaná v prodlení. Za předchozí období byl nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítnut tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci z větší části úspěšná, když její neúspěch závisí toliko v nepatrné části, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 252 Kč. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.