30 C 392/2024-55 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 10. 7. 2024 ve změní jeho doplnění ze dne 9. 10. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaném povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 9. 7. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o , Anonymizováno, , na základě které pro žalovaného zřídila a vedla běžný účet č. , č. účtu, . Dne 13. 8. 2021 pak došlo k uzavření smlouvy o povoleném přečerpání běžného účtu č. , Anonymizováno, , na základě které žalobkyně umožnila žalovanému přečerpat jeho běžný účet až do úvěrového limitu 15 000 Kč, kde nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky pro povolené přečerpání účtu. Pro případ přečerpání byla sjednána úroková sazba ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný pak v období od 31. 8. 2021 do 31. 3. 2023 načerpal celkem částku 155 126,77 Kč a uhradil částku 145 836,91 Kč, kdy žalovanému byly zároveň účtovány dlužné poplatky v částce 1 650 Kč sestávající z poplatku za výzvu k úhradě v částce 500 Kč ve dnech 16. 5. 2023, 5. 6. 2023 a 7. 7. 2023 a poplatku za výzvu k dodržení podmínky kontokorentu výši 150 Kč ze dne 17. 8. 2023, vše účtováno v souladu se Sazebníkem poplatků. S ohledem na skutečnost, že žalovaný úvěr nahradil řádně a včas, žalobkyně dne 16. 5. 2023 celý úvěr zesplatnila, a to ke dni 29. 9. 2023. Celková dlužná pohledávka ke dni zesplatnění činí 18 216,36 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvního úroku ve výši 1523,55 Kč, dlužného úroku z prodlení ve výši 42,81 Kč a poplatku ve výši 1 650 Kč. Žalobkyně pak kapitalizovala svou pohledávku ke dni 27. 5. 2024 v částce 20 440,61 Kč, když tato sestávala z dlužné jistiny 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 851,28 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 939,39 Kč a poplatku ve výši 1 650 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu přechodného pobytu občana EU na území ČR.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování má soud to prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o , Anonymizováno, ze dne 31. 8. 2021 vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž na základě této žalobkyně pro žalovaného zřídila a vedla běžný účet č. , č. účtu, . Z předsmluvních informací ke kontokorentu a smlouvy o kontokorentním úvěru bylo zjištěno, že dne 31. 8. 2021 byla mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným uzavřela smlouva o kontokorentu č. , Anonymizováno, , na základě které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat neúčelový revolvingový úvěr s limitem 15 000 Kč při úrokové sazby 18,90 % ročně, kdy žalovaný byl povinen splatit úvěr včetně úroku, poplatků a případného úroku z prodlení smluvní pokuty nejméně 1x za šest měsíců. Zároveň byly v článku IV bodu 3 sjednány poplatky pro případ výzvy k uhrazení dlužné částky v částce 300/500 Kč a výzvy ke splnění smluvních podmínek ve výši 150 Kč. Z platební historie vyplynulo, že žalovaný v období od 31. 8. 2021 do 31. 3. 2023 načerpal celkem úvěr ve výši 155 121,77 Kč a uhradil částku 145 836,91 Kč. Zároveň z platební historie vyplynulo, že žalovaný úvěr nahradil řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně zaslala žalovanému celkem tři výzvy k úhradě ze dne 16. 5. 2023, 5. 6. 2023 a 7. 7. 2023, za což mu vyúčtovala částku po 3x 500 Kč a dále částku 150 Kč za zaslání výzvy k dodržení podmínek kontokorentu ze dne 17. 8. 2023. Z oznámení žalobkyně bylo dále zjištěno, že tato celý úvěr ke dni 29. 9. 2023 zesplatnila v celkové částce 18 216,36 Kč. Z platební historie bylo dále zjištěno, že ke dni 27. 5. 2024 úvěr sestává z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 851,28 Kč za období od 1. 3. 2023 do 27. 5. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 939,39 Kč za období od 16. 5. 2023 do 27. 5. 2024 a poplatku ve výši 1 650 Kč.5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o přečerpání účtu, který svým obsahem odpovídá smlouvě o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku. Žalobkyně splnila svoji povinnost ve smyslu ustanovení § 86, kdy odpovídajícím způsobem ověřila a zkoumala kredibilitu žalovaného, což vyplynulo z doložených listinných důkazů. Zároveň žalovanému poskytla úvěrový rámec, který žalovaný průběžně čerpal. Žalovanému tak vznikla povinnost úvěr řádně a včas včetně sjednaných poplatků a úroků zaplatit ve sjednaných splátkách. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému vedle dlužné jistiny zaplatit i smluvní úrok. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 252 Kč. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.7. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněn opakovaně tým žalobcem ve skutkově i právně odborných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik stovek obdobných žalob. V souvislosti se shora uvedeným soud dále uvádí, že dospěl k závěru, že na řízení o těchto žalobách dopadá shora uvedeného ustanovení s výjimkou případů, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „obdobným věcem“. V daném případě se o takovouto výjimku nejedná, když návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl zdejšímu soudu podán na naprosto totožnému vzoru tak, jako v jiných podobných případech, když došlo toliko k aktualizaci dat.