31 C 290/2023-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 192 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 192 Kč od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku 4 745 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, a to na účet žalované č. [bankovní účet], a to dne [datum]. Žalovaná se zavázala spolu se zápůjčkou uhradit poplatek ve výši 4 192 Kč, a to vše do [datum]. Žalovaná smluvní závazky řádně a včas nehradila, když neuhradila žalobkyni ničeho. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalované informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, tyto prověřila a zaevidovala do karty žalované. žalovaná své závazky ze smlouvy nesplnila a proto žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 13 000 Kč, poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 4 192 Kč, dále náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením žalované (písemné výzvy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum]), a to ve výši 2 500 Kč v souladu s čl. 2 smlouvy. Dále pak požaduje žalobkyně k zaplacení smluvní pokutu dle čl.2 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10% denně z dlužné částky 13 000 Kč od [datum] do [datum], tedy v kapitalizované výši 4 745Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne [datum]. Žalovaná, ačkoli byla k tomuto jednání řádně a včas předvolána, se k tomuto jednání nedostavila. Svoji neúčast u jednání neomluvila a o odročení jednání nepožádala. Žalobkyně svoji neúčast u ústního jednání omluvila. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], v e znění jejího dodatku ze dne [datum] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní, jako věřitelem a žalovanou, jako klientem, když žalobkyně poskytla žalované na základě této smlouvy částku ve výši 13 000 Kč na účet ve smlouvě uvedený, když žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem ve výši 4 192 Kč uhradit nejpozději do [datum] RPSN činila 2274 %. Mezi účastníky dále byla sjednána částka ve výši 500 Kč odpovídající nákladům za zaslání písemné upomínky, dále pak smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení pro případ prodlení žalované se zaplacením dlužné částky. Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne [datum] a ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 11 000 Kč a 2 000 Kč. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za prokázané, že tyto částky byly na účet žalované poukázány. Z upomínky ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z výzvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalované písemnou výzvu k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila. 5. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 6. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 7. V daném případě žalobkyně tvrdila, že s odbornou péčí posoudila a ověřila úvěruschopnost žalované, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, avšak v řízení nebylo prokázáno, jaké údaje jí žalovaná poskytla, ani jakým způsobem byly tyto ověřeny. Protože splnění uvedené povinnosti žalobkyně se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná. 8. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě. 9. Dále se soud zabýval otázkou, zda není uvedená smlouva absolutně neplatná i z jiného důvodu. 10. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalované byla dne [datum] poskytnuta peněžitá částka ve výši 13 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 4 192 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 17 192 Kč do [datum]. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti těchto smluv soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání