31 C 83/2024-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního doručeným zdejšímu soudu dne 15.12.2023 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 000Kč od 10.8.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 065,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a částku ve výši 2 592 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že dne 23.1.2023 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , smlouvu o úvěru číslo , tel. číslo, platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru ze dne 25.1.2023, na jejímž základě poskytl právnímu předchůdci žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, když žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 16 000 Kč a to do 22.3.2023. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena v souladu s bodem 10., právnická osoba, podmínek v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, když převedl částku 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ze svého účtu na účet právního předchůdce žalobkyně, žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. Žalovaný sjednanou částku řádně a včas neuhradil, vznikla mu tak povinnost zaplatit společnosti právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve 4. odstavci třetí strany smlouvy, zároveň dle téhož odstavce byl žalovaný povinen zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2022, ve spojení s přílohou k této smlouvě, s účinností ke dni 7.8.2023 převedl právní zástupce žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost byla žalovanému oznámená přípisem. Ke dni postoupení pak představovala pohledávka částku 18 740 Kč sestávající se s nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, z nesplaceného úroku ve výši 0 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 640 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výší 100 Kč, představující náklady za odeslanou upomínku ve výši 50 Kč á upomínka. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 065,21Kč, pak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 23.2.2023 do 4.8.2023 z jistiny ve výši 16 000 Kč. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč ( odchozí dopis 48 Kč, odchozí doporučený dopis 74 Kč, odchozí hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč) Touto žalobou dále žalobkyně uplatňuje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny a to za každý den prodlení a to od 1. dne prodlení žalovaného, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, která byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.8.2023 a to ve výši 2 640 Kč, počítané od 23.2.2023 ( ode dne následujícího po splatnosti výpůjčky) z dlužné jistiny pohledávky ve výši 16 000 Kč do 4.8.2023. Žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala a to upomínkou ze dne 4.12.2023, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil.2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal a ve věci jednání nenařizoval.5. Ze smlouvy o úvěru číslo , tel. číslo, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, na straně jedné a žalovaným na straně druhé dne 23.1.2023, když na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně do 30ti ode dne poskytnutí, tedy do 22.2.2023. Z výpisu z účtu , Anonymizováno, a.s. má soud za prokázané, že žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyni ve výši 1 Kč a právní předchůdce žalovanému částku na účet, z něhož byla částka 1 Kč odeslána, poskytl celkem částku 16 000 Kč a to dne 23.1.2023. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14.8.2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávek na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 18.9.2023 a ze dne 4.12.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil.6. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 26.3.2024 vzala žalobkyně žalobu co do zaplacení částky 2 692 Kč představující kapitalizovaný úrok v částce 100 Kč a smluvní pokutu v částce 2 592Kč zpět, nadále požadovala k zaplacení částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 10.8.2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 065,21Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč.7. S ohledem na částečné zpětvzetí bylo řízení tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno zastaveno.8. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. ´9. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.10. V daném případě žalobkyně tvrdila, že s odbornou péčí posoudila a ověřila úvěruschopnost žalovaného, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, avšak v řízení nebylo prokázáno, ani nebyly označeny žalobkyní žádné další důkazy, jakým způsobem byly tyto ověřeny. Protože splnění uvedené povinnosti žalobkyně se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.11. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskyto