34 C 164/2024-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 21 661 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 661 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou dne 15. 6. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 27 270 Kč, kdy výše úvěru činila 15 000 Kč a výše souhrnného poplatku činila 12 270 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v týdenních splátkách po 455 Kč počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Žalovaná doposud zaplatila částku 5 609 Kč, zbytek úvěru nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaná projevily dne 15. 6. 2022 vůli zavázat se na straně žalobkyně přenechat žalované částku 15 000 Kč, aby s ní naložila podle své úvahy, a na straně žalované částku 15 000 Kč vrátit a k tomu zaplatit celkem 12 270 Kč („úrok“ ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4 500 Kč a poplatek za hotovostí inkaso splátek ve výši 4 800 Kč) při úrokové sazbě ve výši 70,89 % ročně a RPSN ve výši 212,77 % v 60 pravidelných týdenních splátkách po 454,50 Kč počínaje 22. 6. 2022 v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní. Dne 15. 6. 2022 žalovaná převzala od žalobkyně částku 15 000 Kč. Dne 10. 8. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li dobrovolně zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou.4. Projevy vůle ohledně zamýšlených smluvních podmínek jsou prokázány ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 15. 6. 2022, viz zejména čl. II smlouvy, obsahující též kvitanci žalované o převzetí 15 000 Kč a čl. III v němž jsou sjednány podmínky vrácení zápůjčky. Učinění výzvy k zaplacení žalované pohledávky je prokázáno dopisem žalobkyně ze dne 10. 8. 2023 a poštovním podacím archem.5. Po právní stránce soud vyšel z §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první o. z. ve spojení s §§ 580 a 588 o. z., neboť projevy vůle žalobkyně a žalované směřovaly k tomu, aby se žalobkyně zavázala přenechat žalované peníze, aby je užila podle libosti a po čase vrátila zpět, a žalovaná se chtěla zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit a zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věty první o. z. výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě by se jednalo o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 o. z., a proto je smlouva o zápůjčce neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. Co se týká nepřiměřené výše úroků, bylo prokázáno, že předmětem zápůjčky byla částka 15 000 Kč a k ní byl sjednaný úrok ve výši 12 270 Kč, do něhož soud ve shodě se žalobkyní počítá i poplatek za zpracování a doručení úvěru a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Materiálně vzato je úrokem odměna věřitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. V souzeném případě touto odměnou není toliko položka označená jako „obchodní úrok“, ale též administrativní poplatek. Nejedná se ani o odměnu za sjednání závazku, protože s pravidelným sjednáním takové odměny občanský zákoník ve smlouvě o zápůjčce, např. na rozdíl od obchodního zákoníku, který ve svém § 499 odměnu za sjednání závazku výslovně připouštěl u smlouvy o úvěru, nepočítá. Taková úprava u smlouvy o úvěru je odůvodněna tím, že se jedná o poplatek za udržování zdroje prostředků, které budou v budoucnu úvěrem poskytnuty. U smlouvy o zápůjčce k zapůjčení peněžních prostředků nedochází na požádání vydlužitele, a proto povinnost udržovat volné prostředky zapůjčiteli nevzniká. Administrativní poplatek proto ekonomicky vzato není ničím jiným než odměnou zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na ně hledět jako na součást úroku. Jelikož roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila v červnu 2022 průměrně 9,33 %, je třeba uzavřít, že ujednaný úrok daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu jej soud považoval za rozporný s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat že by žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se úroků, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o. z. Jelikož je posuzovaná smlouva neplatná, jsou účastníci povinni podle § 2993 o. z. vrátit to, co plnili. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 9 391 Kč, neboť žalovaná z částky 15 000 Kč uhradila 5 609 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 10. 8. 2023, k vrácení bezdůvodného obohacení ji vyzvala již ve smlouvě o zápůjčce, byť neplatné, nicméně obsahuje projev vůle žalobkyně i žalované k tomu, aby peníze byly vráceny do 10. 8. 2023, a proto ji lze považovat za výzvu ve smyslu § 1958 o. z. Nezaplatila-li žalovaná 9. 8. 2023, ocitla se podle § 1968 věty první o. z. od 10. 8. 2023 v prodlení a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kde převážně procesně úspěšná žalovaná by proti žalobkyni měla právo na zaplacení náhrady části svých nákladů, nicméně jelikož žalované žádné náklady nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neukládal.