20 C 186/2025-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10. 4. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 44 700 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 44 700 Kč za období od 14. 10. 2022 do 21. 10. 2024 v celkové výši 13 763,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 44 700 Kč za období od 20. 5. 2024 do 21. 10. 2024 v sazbě 15 % ročně v celkové výši 4 526,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z žalované jistiny 44 700 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z téže částky za totéž období. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne 19. 8. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázal uhradit taktéž částku 60 115 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 205 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 410 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 21 měsíčních splátek po 5 244 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 19. 5. 2024. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 14. 9. 2022. Celkem žalovaná na pohledávku zaplatila částku 5 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informován.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena dne 19. 8. 2022 smlouva o úvěru částky 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 60 115 Kč představující úrok ve výši 48 205 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč, a za komfortní a flexibilní splácení 10 410 Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 5 244 Kč. RPSN činila 134,42 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Byla sjednána pevná výpůjční úroková sazba ve výši 86 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 5 300 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak.5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 60 115 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, zpracování a flexibilní a komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 60 115 Kč nepředstavuje nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Bez ohledu k tomu byla ve smlouvě sjednána pevná úroková sazba 86 % ročně. Jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v srpnu 2022 činila 9,89 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. 25 Co 183/2017.6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 44 700 Kč, když poskytnutá částka činila 50 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 5 300 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 44 700 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 11. 11. 2024. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 14. 11. 2024 a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 24. 11. 2024. Jelikož tak neučinila, dostala se od 25. 11. 2024 do prodlení s plněním svého závazku. Výše úroku z prodlení vychází z § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. ke dni. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky (úrok a úrok z prodlení) vycházely z neplatné smlouvy.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 501,44 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalované v rozsahu 34 %). Příslušenství bylo pro účely určení poměru úspěchu kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 788 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 700 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jedná