20 C 210/2025-69 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 4. 4. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 55 438,44 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny 24 457,43 Kč za období od 19. 8. 2021 do 27. 9. 2023 v celkové výši 4 446,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 24 457,43 Kč za období od 23. 1. 2023 do 27. 9. 2023 v sazbě 20,79 % ročně v celkové výši 3 502,79 Kč, se úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z žalované jistiny 24 457,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem 20,79 % ročně z téže částky za totéž období. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne 22. 4. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala uhradit částku 39 378 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 923 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,79 % ročně, odměny za zpracování 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 246 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 21 měsíčních splátek po 3 304 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 22. 1. 2023. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 19. 7. 2021. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 24 457,43 Kč a na dlužném poplatku částku 30 981,01 Kč. Celkem žalovaná na pohledávku zaplatila částku 10 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023 k postoupení pohledávek žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena dne 22. 4. 2021 smlouva o úvěru částky 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 36 669 Kč představující úrok ve výši 28 923 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení 6 246 Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 3 304 Kč. Žalovaná přistoupila k doplňkovému pojištění za 2 709 Kč měsíčně. RPSN činila 137,77 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 86 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 10 800 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak.5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč hradit dále poplatky ve výši 39 378 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, zpracování, flexibilní a komfortní splácení a pojištění, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 39 378 Kč nepředstavuje nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 75 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v dubnu 2021 činila 6,93 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. 25 Co 183/2017.6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 19 200 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 30 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 10 800 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 19 200 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 1.11. 2023 a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 11. 11. 2023. Jelikož tak neučinila, dostala se od 12. 11. 2023 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně v žalobě požadovala úrok nižší, než kolik činil zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. ke dni 1. 3. 2020, proto byl přiznán úrok z prodlení v žalobkyní požadované výši 8,05 % ročně. Co do zbytku soud žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy.7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.8. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.