20 C 307/2025-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 22. 9. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 42 357,16 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z jistiny 42 357,16 Kč za období od 27. 2. 2025 do 28. 4. 2025 v celkové výši 861,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 42 357,16 Kč za období od 27. 2. 2025 do 28. 4. 2025 v sazbě 12 % ročně v celkové výši 3 145,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z žalované jistiny 42 357,16 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem 12 % ročně z téže částky od 28. 5. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne 26. 5. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala uhradit částku 63 454 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 205 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, odměny za zpracování 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 410 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 21 měsíčních splátek po 5 403 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 26. 2. 2025. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 26. 9. 2023. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 42 357,16 Kč a na dlužném poplatku částku 45 287,29 Kč. Celkem žalovaná na pohledávku zaplatila částku 21 612 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 došlo s účinností ke témuž dni k postoupení pohledávek žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena dne 26. 5. 2023 smlouva o úvěru částky 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 60 115 Kč představující úrok ve výši 48 205 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení 10 410 Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 5 403 Kč. Žalovaná přistoupila k doplňkovému pojištění za 3 339 Kč. RPSN činila 134,42 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 86 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 21 612 Kč (tabulka umnoření). Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak.5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč hradit dále poplatky ve výši 60 115Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok ve výši 86 %, zpracování, flexibilní a komfortní splácení a pojištění, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že celý poplatek v celkové výši 60 115 Kč nepředstavuje nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které jen ve sjednané výši činí 82 % ročně a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v květnu 2023 činila 9,77 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. 25 Co 183/2017.6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytbuté částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 28 388 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 50 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 21 612 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 28 388 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 22. 5. 2025. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 27. 5. 2025 a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 6. 6. 2025. Jelikož tak neučinila, dostala se od 7. 6. 2025 do prodlení s plněním svého závazku. Úrok z prodlení odpovídá § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. Co do zbytku soud žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 940,78 Kč, přičemž tato částka představuje 42,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,1 % a úspěchu žalované v rozsahu 28,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 695 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 357,16 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou pov