28 C 375/2024-51 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31.10.2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 225,84 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný jako státní občan , Anonymizováno, , kde má hlášen trvalý pobyt, byl v České republice zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , když zaměstnavatel přihlásil žalovaného z titulu zaměstnání v České republice k veřejnému zdravotnímu pojištění v období od , datum, do , datum, . Žalovaný byl jako cizinec u žalobkyně evidován pod číslem pojištěnce , Anonymizováno, . Z tohoto důvodu byl žalovaný pojištěn v České republice podle českých právních předpisů po dobu trvání zaměstnání. Při zániku pojištění byl pak žalovaný povinen do 8 dnů průkaz pojištěnce vrátit, což se však nestalo. Naopak žalovaný se , datum, se při čerpání zdravotních služeb v , Anonymizováno, prokázal žalobkyní vydaným EHIC, přestože v té době pojištěncem žalobkyně nebyl. Podle Evropského koordinačního práva probíhá mezistátní přeúčtování nákladů na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění prostřednictvím příslušných styčných míst ( čl. 66 ods. 2 Nařízení č. 987/2009). Pro Českou republiku je tímto styčným místem , právnická osoba, ., která vytvořila a spravuje komplexní společný informační systém umožňující elektronickou komunikaci mezi českým systémem veřejného zdravotního pojištění a ostatními státy (dále jen AP KZP). Žalobkyni bylo dne , datum, , právnická osoba, doručeno prostřednictvím , Anonymizováno, v elektronické podobě vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky z téhož zahrnující 1 případ zdravotní služby čerpané na území , Anonymizováno, , když v této částce jsou zahrnuty náklady na zdravotní služby poskytnuté žalovanému poskytovatelem zdravotních služeb dnech dne , datum, do , datum, , které činily 10 225,84 Kč, žalovaný se při poskytování těchto zdravotních služeb prokázal EHIC č. , hodnota, s platností do , datum, vydaný žalobkyní. Žalobkyni proto nezbylo než postupovat v souladu s článkem 2 odst. 2 rozhodnutí Administrativní komise číslo 189 ze dne 18.6.2003 (2003/751/EC) ve spojení s přílohou I. bodem 3.5.4. rozhodnutí Administrativní komise č. 190 ze dne 18.6.2003 (2003/752/EC), která obsahuje výklad pojmu platnost EHIC. Z těchto rozhodnutí vyplývá oprávnění všeobecné zdravotní pojišťovny požadovat po žalobkyni náhradu nákladů na zdravotní služby poskytnuté žalovanému na základě platného EHIC i v případě, že období průběhu zdravotního pojištění u žalobkyně je odlišné. Žalobkyně proto dne , datum, uhradila na účet , právnická osoba, vyúčtovanou částku. Tyto náklady žalobkyně vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného a má proto právo vůči žalovanému na náhradu těchto nákladů. Žalobkyně žalovaného k zaplacení těchto nákladů vyzvala, a to výzvou ze dne 27. 10. 2023, avšak žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil, soud tedy souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval.4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak. Tvrzené skutečnosti byly prokázány kopií EHIC, hromadného oznámení zaměstnavatele, vyúčtováním nákladů za poskytnuté věcné dávky, potvrzení o provedení platy, individuálním výkazem poskytnutých sužeb, výzvami k úhradě, fakturou ze dne 27.6.2022, předžalobní upomínkou.5. Pravomoc českých soudů je založena zněním čl. 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis )6. Nařízení Evropského parlamentu a rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 (nařízení Brusel I BIS) v čl. 7 dává žalobci na výběr místní příslušnost podle místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti. Ve spojení s uts. § 87 písm. b) o.s.ř., kdy v obvodu zdejšího soudu je sídlo regionální pobočky žalobkyně, je tedy dána místní příslušnost Okresního soudu Plzeň – město.7. Podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změněn a doplnění některých souvisejících zákonů, zdravotní pojištění zaniká dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem.8. Podle § 12 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c).9. Podle čl. 76 odst. 4 Nařízení č. 883/2004 a podle čl.3 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, byl žalovaný povinen oznámit žalobkyni změnu své situace, tedy v daném případě ukončení zaměstnání v České republice, která je rozhodná pro jeho nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění.10. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný poté, co byla ukončena jeho účast na veřejném zdravotním pojištění, nesplnil svoji povinnosti vrátit průkaz pojištěnce žalobkyni při zániku tohoto pojištění a tento i nadále užíval, ačkoliv si musel být vědom toho, že jeho účast na zdravotním pojištění na území České republiky byla ukončena. I nadále pak čerpal zdravotní péči na účet žalobkyně, když v období od , datum, do , datum, za tuto neoprávněnou účast žalovaného na veřejném zdravotním pojištění u žalobkyně, žalobkyně uhradila za žalovaného částku 10 225,84 Kč, kterou požaduje po žalovaném k zaplacení v souladu s ust. § 2910 občanského zákoníku a žalovaný tuto částku žalobkyni neuhradil. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni vedle dlužné jistiny rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je požadována v souladu s nařízením vlády 351/2013 Sb. Počátek prodlení je pak stanoven v souladu s provedeným dokazováním. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy soud přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť byla v plném rozsahu úspěšná. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů žalobce ve výši 600 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za 2 úkony po 300 Kč (podání žaloby a předžalobní výzva). Náklady řízení tak představují částku 1 600 Kč.13. O lhůtách ke splnění veškerých povinností žalovaného z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil ji jako zákonnou třídenní, když neshledal důvod pro stanovení delší lhůty.