31 C 222/2025-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 28.4.2025, ve znění jeho doplnění ze dne 22.8.2025, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 67 613,35 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 499,23Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 474,56 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 57 795,60 Kč od 22.10.2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75% ročně z částky 56 895,60 Kč od 22.10.2024 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela se žalovaným dne 16.10.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do výše 60 000 Kč, který žalovaný v plné výši vyčerpal. Žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu , Anonymizováno, , o vystavení rozpisu plateb byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Minimální měsíční splátky byl žalovaný povinen uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a dle smlouvy. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve Smlouvě. V souladu se smlouvou a čl. 8. Smluvních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, byl žalovaný povinen hradit také poplatky a náklady. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, když uhradil celkem pouze 8 258,22 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž využila svého práva a ke dni 14.4.2024 úvěr zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 postoupila na žalobkyni s účinností ke dni 21.10.2024, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Od postoupení pohledávky nebylo na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 56 895,60 Kč, dlužného poplatku ve výši 900Kč, když se jedná o poplatek za upomínání dle čl. 8.4. smluvních podmínek za celkem , hodnota, upomínky á 300 Kč ze dne 2.2.2024, ze dne 10.3.2024 a ze dne 30.3.2024, kapitalizované úroky ve výši 9 817,75 Kč, když se jedná o úrok z jistiny do zesplatnění, tedy do 14.4.2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 499,23 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75% ročně z aktuální dlužné jistiny od 15.4.2024 do 21.10.2024 a dále do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z půjčených peněz ve výši 14,75 % ročně z aktuální dlužné jistiny od 15.4.2024 do 21.10.2024 ve výši 6 474,56Kč a dále do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 16.10.2023 mezi společností , právnická osoba, a žalovaným, když na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 60 000 Kč, s úrokovou sazbou 54%, RPSN byla ve výši 70,81%, celkem měl žalovaný uhradit částku 79 479,97Kč a to způsobem dle rozpisu plateb, který měl být žalovanému sdělen prostřednictvím online účtu www.creditea.cz. Z tabulky umoření má soud za zjištěné, jakým způsobem měl být úvěr splácen. Z potvrzení o provedené transakci má soud za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně poskytl na účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, částku 60 000 Kč a to dne 16.10.2023. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21.10.2024 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň jí vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z výzvy ze dne 31.12.2024 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z výzvy ze dne 10.3.2024 má soud za prokázané, že původní věřitel vyzýval žalovaného o zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění dluhu. Z upomínek ze dne 2.2.2024, ze dne 10.3.2024 a ze dne 30.3.2024 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužných částek vyzývala. Z tvrzení žalobkyně, má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, když bylo na žalovaném, aby případně prokázal opak, což se nestalo.5. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.6. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. V daném případě žalobkyně tvrdila, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného, když tvrdila, že vycházel z údajů sdělených žalovaným a nahlédl do blíže neoznačených „databází“, avšak tuto skutečnost, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně neprokázala, ani neoznačila žádné důkazy. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.8. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru tét