31 C 239/2025-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 26.5.2025 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14 520 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce na základě smlouvy o pronájmu ze dne 1. 6. 2024 pronajal žalovanému vůz , jméno FO, , jméno FO, kombi, RZ , SPZ, , za měsíční nájemné ve výši 12 000 Kč plus DPH, tj. celkem 14 520 Kč vč. DPH. Doba nájmu byla prodloužena dohodou účastníků až do konce ledna 2025. Vozidlo vrátil žalovaný žalobci 30. 1. 2025. Žalovaný zaplatil žalobci nájemné za období červen až prosinec 2024. Žalovaný však nezaplatil žalobci nájemné za leden 2025 dle faktury č. , hodnota, ze dne 30. 12. 2024 se splatností 6. 1. 2025, ač k tomu byl vyzván předsoudní výzvou ze dne 5. 3. 2025.2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Žalobce při podání žaloby předložil soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich má za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o pronájmu vozidla ze dne 1.6.2024 má soud za prokázané, že tuto uzavřel žalobce na straně jako pronajímatel se žalovaným na straně druhé jako nájemcem, předmětem nájmu byl osobní automobil , jméno FO, , jméno FO, RZ , SPZ, , měsíční nájemné bylo sjednáno ve výši 12 000 Kč + DPH, nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou od 1.6.2024 do 1.7.2024, když předání vozidla zpět pronajímateli došlo až dne 30.1.2025, jak je prokázáno ze samotného textu smlouvy o nájmu. Z faktury č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalobce vyfakturoval žalovanému nájemné za měsíc leden 2025 ve výši 12 000 Kč + DPH, tedy celkem částku 14 520 Kč se splatností dne 6.1.2025. Z přípisu ze dne 5.3.2025 má sodu za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužného plnění. Z tvrzení žalobce má pak soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, když bylo na žalovaném, aby případně prokázal opak, což se však v tomto řízení nestalo.6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.7. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena platně smlouva o, na jejímž základě vzniklo žalovanému právo užívat osobní automobil a zároveň povinnost za užívání tohoto automobilu platit sjednané měsíční nájemné ve výši 12 000 Kč + DPH. Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou, a to do 1.7.2024, avšak vozidlo bylo vráceno zpět až dne 31.1.2025, zda tedy došlo k prodloužení nájemního poměru dle ust. § 2230 zákona č. 89/2012 Sb., nebo zda do 31.1.2025, kdy bylo vozidlo vráceno zpět žalobci, užíval žalovaný vozidlo bez právního důvodu nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno, avšak žalobci vzniklo právo na zaplacení buď nájemného nebo částky odpovídající nájemnému až do konce vrácení vozidla, tedy vždy v částce 12 000 Kč +DPH, tedy částky 14 520 Kč, která byl žalovanému vyúčtována fakturou č. , hodnota, se splatností dne 6.1.2025. Z tvrzení žalobce má pak soud za prokázané, že žalovaný danou částku neuhradil. Jelikož se žalovaný se zaplacením dlužné částky dostal do prodlení, žalobci vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, když výše požadovaného úroku z prodlení odpovídá nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno.8. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. Žalobce, který byl v řízení zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za 2 úkony právní služby á 1 700 Kč dle ustanovení § 7 a § 11 a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) – příprava, převzetí a sepis žaloby a náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 AT ( příprava a převzetí a podání žaloby). Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty. Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 6 003 Kč.9. O lhůtách k plnění veškerých povinností z tohoto rozsudku, soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil pro jejich splnění obecnou třídenní lhůtu. , adresa, u zaplacení nákladů řízení pak bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.