11 C 162/2025-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou tomuto soudu dne 13. 10. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 8 339 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje zbylou část invalidního důchodu za období od 24. 11. 2024 do 23. 12. 2024 připsanou dne 22. 11. 2024 na účet , jméno FO, , zemřelého dne 16. 11. 2024. Z této splátky invalidního důchodu poukázal oslovený peněžní ústav žalobci nazpět dne 4. 12. 2024 částku 8 965,15 Kč a vrátit tak zbývá částka 8 339 Kč. K datu připsání předmětné splátky nesvědčilo nikomu dalšímu oprávnění disponovat s peněžními prostředky na účtu zesnulého a podle § 64 odst. 7 in finé zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se nevrácená část splátky důchodu považuje za dluh oprávněného, který se vypořádá v rámci dědictví. Žalobce pohledávku následně přihlásil do pozůstalostního řízení a byla zahrnuta do pasiv dědictví , jméno FO, . Žalovanému bylo potvrzeno dědictví po zesnulém , jméno FO, a žalobce žalovaného dne 13. 6. 2025 vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů dlužnou částku uhradil, což jak žalovaný neučinil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.3. V daném případě má soud z žalobcem předložených listin za zjištěné, že žalobce vyplatil dne 22. 11. 2024 částku 17 305 Kč na účet , jméno FO, , narozeného 7. 4. 1964, č. , č. účtu, , částka představovala důchod pro , jméno FO, za období od 24. 11. 2024 do 23. 12. 2024. , jméno FO, dne 16. 11. 2024 zemřel, čímž mu zanikl nárok na vyplácení starobního důchodu dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a předmětnou splátku ve výši 17 305 Kč, jako splátku důchodu na období, které nastalo až po smrti , jméno FO, , byla proto banka povinna vrátit plátci důchodu, tedy žalobci, na jeho výzvu dle § 64 odst. 6 zákona číslo 155/1995 Sb. Tímto postupem banky se však podařilo žalobci vrátit pouze částku 8.965,15 Kč dne 4. 12. 2024. Nebylo zjištěno, že by právo disponovat s peněžními prostředky na účtu zemřelého , jméno FO, měla nějaká jiná osoba, která by tak měla povinnost nevrácenou částku splátky důchodu vrátit žalobci dle § 64 odst. 7 téhož zákona, ani nebyla zjištěna jiná osoba povinná k vrácení dané částky důchodu dle téhož zákonného ustanovení, a tato nevrácená část splátky důchodce se proto jako dluh zemřelého vypořádala v rámci dědictví po , jméno FO, , kam žalobce svoji pohledávku přihlásil dopisem ze dne 6. 12. 2024. V pozůstalostním řízení vedeném u Okresního soudu , adresa, – sever pod sp. zn. 11 D 830/2024 rozhodla notářka , tituly před jménem, , jméno FO, , sídlem v Plzni, jako soudní komisařka, usnesením č.j. 11 D 830/2024–46 ze dne 22. 5. 2025, které nabylo právní moci dne 22. 5. 2025, mimo jiné tak, že schválila dědickou dohodu dědiců , jméno FO, , podle které veškerá práva a povinnosti po zůstaviteli a jeho majetek převzal žalovaný jako jeho pozůstalý syn, a to včetně práv a povinností spojených s běžným korunovým účtem č. , č. účtu, , na který byla žalobcem vyplacená předmětná splátka starobního důchodu. Žalovaný se v rámci schválené dědické dohody rovněž zavázal uhradit pohledávku žalobce z titulu neprávem vyplacené části důchodu ve výši 8 339 Kč, toto usnesení však ve vztahu k žalobci nepředstavuje exekuční titul, neboť žalobce nebyl účastníkem uzavřené dědické dohody, a dědické rozhodnutí proto vůči žalobci ani nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o.s.ř. Žalobce se tak mohl domáhat po žalovaném jakožto právním nástupci zemřelého , jméno FO, zaplacení dosud nevrácené splátky důchodu ve výši žalované částky, neboť nevrácená část splátky důchodu se považuje dle § 64 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění za dluh oprávněného a ten ve smyslu § 1701 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) přešel na žalovaného jako dědice , jméno FO, . Čistá hodnota dědictví po tomto zůstaviteli, tedy po odečtení pasiv, činila částku 197 167,13 Kč, žalovaný navíc v dědickém řízení neuplatnil jako dědic tzv. výhradu soupisu, a hradí proto ve smyslu § 1704 odst. 1 občanského zákoníku dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Žalobce doložil, že žalovaného vyzýval k úhradě dluhu dopisem ze dne 3. 6. 2025, stejně jako předžalobní upomínkou ze dne 8. 9. 2025, které zaslal žalovanému na adresu jeho trvalého bydliště uvedenou také v záhlaví tohoto rozsudku. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by dlužnou částku žalobci uhradil. Z těchto důvodů soud podané žalobě vyhověl, včetně úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.4. Žalobci, který byl v tomto řízení úspěšný, přiznal soud podle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení představující dvakrát paušální náhradu nezastoupeného účastníka po 300 Kč dle § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy žalovanému. I zde byla stanovena stejná lhůta k plnění.5. Žalobce byl v tomto řízení osvobozen od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud jeho žalobě vyhověl, a poplatková povinnost proto podle § 2 odst. 3 téhož zákona přechází na žalovaného. Soudní poplatek v tomto řízení činí 1 000 Kč dle Položky 1 odst. 1 Sazebníku soudních poplatků. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.