11 C 197/2025-53 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou soudu dne 22. 9. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném celkem zaplacení částky 57 954 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel se žalovaným dne 16. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč a dne 1. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalobce jako právní nástupce původního věřitele požaduje po žalovaném úhradu pouze bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi poskytnutou jistinou a částkou uhrazenou žalovaným, která v případě první smlouvy činila 8 400 Kč a v případě druhé smlouvy částku 10 646 Kč. Žalobce tedy požadoval úhradu dlužné jistiny ve výši 43 600 Kč a 14 354 Kč, oboje spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, a to v prvním případě od 17. 2. 2025 do zaplacení, v druhém případě od 2. 12. 2024 do zaplacení. Žalobce se stal věřitelem těchto pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 uzavřené s původním věřitelem.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.3. Z předložených smluv o spotřebitelském úvěru citovaných výše má soud za zjištěné, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , a žalovaný uzavřeli dne 1. 3. 2023 a 16. 5. 2023 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, , na základě kterých poskytl původní věřitel žalovanému částky 25 000 Kč a 52 000 Kč. S ohledem na excesivně sjednaný úrok a RPSN v daných smlouvách (úrok 86 % RPSN, 139,47 %, popřípadě 134,23 %) lze tyto smlouvy hodnotit jako absolutně neplatné ve smyslu § 580 občanského zákoníku z důvodu jejich rozporu s dobrými mravy, a to i s přihlédnutím k dalším sankčním smluvním ujednáním sjednaným výlučně ve prospěch dlužníka jako spotřebitelem, a soud proto vycházel z toho, že mezi původními smluvními stranami nedošlo platnému k uzavření daných úvěrových smluv ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebě spotřebitelském úvěru. Plnění poskytnuté na základě uzavřených smluv je proto nutno hodnotit, jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného dle § 2991 a následující občanského zákoníku, které je žalovaný povinen věřiteli vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokazoval žádné další plnění na tyto dluhy ve větším rozsahu, než který uvedl žalobce v podané žalobě, vycházel soud z toho, že žalovaný dosud uhradil na předmětné smlouvy částky 8 400 Kč a 10 646 Kč a celkem tak nadále dluží částku ve výši 57 954 Kč. Dluh za žalovaným byl původním věřitelem postoupen žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměl oznámením o postoupení pohledávky učiněným původním věřitelem dopisem ze dne 28. 4. 2025, ve kterém byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu. Dluh z bezdůvodného obohacení je splatný až na základě výzvy věřitele a soudu nebyla doložena žádná dřívější výzva k plnění učiněná věřitelem vůči žalovanému než dopis ze dne 28. 4. 2025. Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z žalované částky až v návaznosti na tuto výzvu k plnění, a to dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Za předchozí období soud žalobu ohledně požadovaného úroku z prodlení jako bezdůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.4. Žalobce byl v tomto řízení převážně úspěšný, a soud mu proto přiznal podle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř. plnou náhradu nákladů tohoto řízení představující odměnu za tři úkony právní služby po 3 420 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/199 Sb. (advokátní tarif), tři režijní paušály po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu, 21 % DPH z těchto položek a zaplacený soudní poplatek ve výši 2.898 Kč. I zde byla stanovena stejná lhůta k plnění.