ECLI: ECLI:CZ:OSPM:2026:16.C.35.2026.1 Datum: 2026-06-17 Předmět: o 24 980 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 96 z. č. 99/1963 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 211 z. č. 40/2009 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 2991 z. č. 89/2012 Sb., § 86 z. č. 257/2016 Sb. náklady řízenísmlouva o úvěrupodvod
O co šlo: o 24 980 Kč s příslušenstvím (§ 96 z. č. 99/1963 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 211 z. č. 40/2009 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 2991 z. č. 89/2012 Sb., § 86 z. )
Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Před zahájením jednání ve věci samé vzal žalobce 11. 5. 2026 žalobu částečně zpět ohledně částky 840 Kč s příslušenstvím (smluvní pokuta).Žalovaná se nevyjádřila.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) a žalovaná uzavřeli 6. 3. 2025 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě úvěrující poskytl žalované částku 20 000 Kč. Částka měla být splacena 18. 6. 2025. Na pohledávku nebylo zaplaceno ničeho. Pokud jde o sazbu RPSN, tato činila 670 % (č.l. 11 p.v.). Výzva k zaplacení byla zaslána žalované 18. 11. 2025.Věřitel následně postoupil svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne 12. 12. 2024. Postupníkem byl žalobce.Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17. 5. 2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco) a shledal, že věřitel neprověřil v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) spotřebitele (tj. žalované) jakožto svého potenciálního dlužníka. Hlediska pro přezkum úvěruschopnosti jsou popsána v § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Následkem porušení § 86 odst. 1 věta 2 pak je, že smlouva je neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovémto případě povinen, vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Důvodem pro výše uvedený závěr soudu je, že věřitel se spokojil s nedoloženým tvrzením žalované ohledně výše příjmů a výdajů, jak vyplývá z podání z 6. 5. 2026, nedisponuje žalobce příslušnou dokumentací ohledně (mj.) doložení tvrzených příjmů a výdajů. Z předložených listin pak pouze vyplývá, že klient prohlašuje, že poskytl čestné a pravdivé údaje (bod 1.3 Obchodních podmínek, strana 5 z 19 těchto podmínek, připojených k uvedenému podání žalobce). Nic dalšího konkrétního tvrzeno v tomto směru nebylo. Soud se sice ztotožňuje s úvahou, namítanou v tomto ohledu některými věřiteli, že věřitel by měl mít všechny důvody se spoléhat na pravdivost tvrzení spotřebitele. Kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, zpravidla se dopouští úvěrového podvodu (§ 211 tr.z.). Avšak evropská judikatura, z níž vychází vnitrostátní soudní praxe, je pro české orgány závazná a je třeba z ní vycházet v tom, že na informace podané jen spotřebitelem se může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, citovaný např. v bodě 20 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2024, sp.zn. 33 Cdo 1017/2024).Pro úplnost se soud vyjadřuje také ke sjednanému úroku. Jelikož RPSN byla 670 %, považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba).O současných majetkových poměrech žalované, resp. majetkových poměrech v době dání výzvy věřitele, nebylo možno zjistit žádné konkrétní okolnosti.Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se však v daném případě řídí podle speciální úpravy citované výše (§ 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.).Žalovaná je tedy povinna, vrátit žalobci přijatou částku 20 000 Kč. Výzvu k zaplacení dal žalobce žalované dne 18. 11. 2025. Splatnost nastala v daném případě dne 19. 11. 2025. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ.Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. V nedůvodné části byla žaloba výrokem (III) zamítnuta, přičemž ještě předtím podle § 96 odst. 2 o.s.ř. bylo řízení zastaveno v rozsahu částečného zpětvzetí ze 6. 5. 2026.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 80 % a úspěch žalované činil 20 %. Rozdíl činí 60 %, přičemž poměr úspěchů je dán žalovanou částkou (v původním znění žaloby) 24 980 Kč a důvodně požadovanou částkou 20 000 Kč.Žalobce byl převážně úspěšný. Proto má žalobce právo na náhradu části (60 %) svých nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují jednak soudní poplatek 1 249 Kč. Dále pak odměnu 3 x 2 100 Kč za převzetí, výzvu a žalobu. Dále 3 paušály po 450 Kč. Celkem náklady řízení žalobce činily 8 899 Kč. Z toho 60 % je 5 351 Kč.Soud nemohl vrátit navzdory částečnému zpětvzetí žaloby ani část soudního poplatku, neboť z původního základu 24 980 Kč činil poplatek 1 249 Kč a po částečném zpětvzetí žaloby byl základ poplatku 24 140 Kč a z tohoto by poplatek příslušel 1 207 Kč. Přitom tedy rozdíl ve výši 42 Kč nebylo možno vrátit s ohledem na zákonnou limitaci (dolní mez pro vracení poplatku).