17 C 335/2025-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným dne 20. 8. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Tuto částku mu poskytla poté, co řádně prozkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 84 až § 89 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s celkovou částkou 9 600 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 10. 2019. Žalovaný však uhradil celkem pouze částku 1 120 Kč. Žalobkyně vůči žalovanému v řízení uplatnila nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 948,31 Kč (ve smluvené výši 19,27 % p. a. od 15. 10. 2019 do 15. 1. 2021), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 530 Kč (ve výši 10 % p. a. od 15. 10. 2021 do 15. 1. 2021), úroků ve výši 19,27 % p. a. z částky 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % p. a. z 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání.3. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 20. 8. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 12 000 Kč. Úvěr se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit v 60týdenních splátkách po 360 Kč spolu s úrokem ve výši 2 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a částkou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč.4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 původní věřitel , právnická osoba, postoupil žalobkyni i pohledávky za žalovaným.5. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v srpnu 2018 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci na jeden rok až pět let činily průměrně 8,47 % ročně.6. Jak bylo zjištěno ze smlouvy ze dne 20. 8. 2018 a smluvních podmínek, dohoda o odměně za administrativní činnost v částce 2 400 Kč neměla žádný specifický obsah. Obsahem ujednání o poplatku za hotovostní inkaso plateb ve výši 4 800 Kč, tedy 40 % z celkové výše úvěru, byla povinnost žalovaného zaplatit za možnost inkasa splátek v místě svého bydliště. Úrok byl v čl. 1. 4. smlouvy sjednán v sazbě 32,15 % ročně. Již jen v takové výši sjednaný úrok 4násobně překračuje úrok průměrný. Sjednáním dalších poplatků za tzv. doplňkové, pro žalovaného naprosto nepotřebné služby, došlo k zastření cílů původního poskytovatele půjčky generovat různými poplatky další zisk. Ke generování zisku má být u smlouvy o úvěru primárně určen úrok a pouze v konkrétně odůvodněných případech je žádoucí, aby vedle sjednaného úroku bylo možné ujednat i konkrétní poplatek, nicméně smluvená výše takového poplatku musí být přiměřená skutečným nákladům, které se smluvenou službou vzniknou. Poskytovatelé půjček či úvěrů mají vždy výdaje s administrativní činností, ale taková činnost by měla být kryta ze smluveného úroku nebo by měl být poplatek za specifickou administrativní činnost dostatečně konkretizován, aby bylo zřejmé, jak je daný obchod odlišen od běžných obchodů daného typu, kde ke krytí nákladů na administrativní činnost postačí sjednaný úrok.7. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné absolutně.10. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy, a navíc další část úroku byla zastřeně sjednána jako poplatek za různé služby či dokonce pojištění. Soud s ohledem na neoddělitelnost ujednání o výši úroků od zbývajících ujednání smlouvy o úvěru, posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o spotřebitelském úvěru. K tomu jen na okraj poznámka, že právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčil a smlouvu by neuzavřel, pokud by žalovaný na jeho podmínky v podobě sjednání různých poplatků (představujících zastřený zisk věřitele tedy úrok) nepřistoupil.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud po shora uvedeném právním zhodnocení dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Úvěrová smlouva mezi žalovaným a společností , právnická osoba, nebyla uzavřeny platně. Žalobkyni tak náleží bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalovaný obdržel na základě smlouvy ze dne 20. 8. 2018 částku 12 000 Kč bez právního důvodu, je povinen žalobkyni jako právnímu nástupci původního věřitele, uhradit nesplacenou část jistiny, tedy částku 10 880 Kč (uhradil před podáním žaloby 1 120 Kč), a to spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Je zřejmé, že žalovanému muselo být známo, do kdy má poskytnuté peněžní prostředky vrátit (14. 10. 2019) a nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení. Žalobkyni byly tyto zákonné úroky přiznány za období od 15. 10. 2019 do zaplacení.13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti považoval soud za nadbytečné zabývat se otázkou, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu z. č. 257/2016 Sb., když soud smlouvu shledal neplatnou, a navíc tvrzení žalobkyně o tom, že úvěruschopnost žalovaného řádně zjistila, nebyla v řízení žalovaným rozporována.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (žalovaný byl vyzván k dobrovolnému splnění povinností předžalobní výzvou) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení pouze částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 1 931,60 Kč. Jedná se o 81,40 % nákladů řízení, neboť od úspěchu žalobkyně v 90,70 % sporu je nutné odečíst úspěch žalovaného v 9,30 % sporu. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů a jednoho z částky 400 Kč uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Celkem činí náklady řízení 2 373 Kč, z čehož 81,40 % činí 1 931,60 Kč.