20 C 102/2025-99 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 5. 10. 2024, ve znění doplnění ze dne 15. 5. 2025 a 18. 12. 2025, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 33 249,18 Kč s příslušenstvím a částku 27 388 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne 9. 1. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dne 9. 3. 2024 se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 761Kč, dále odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a částku za hotovostní splátky ve výši 2 700 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, uhradil celkem pouze 2 000 Kč. Žalovaná jistina 33 249,18 Kč se skládá z neuhrazené jistiny úvěru 13 974,23 Kč, sjednaných úroků za sjednanou dobu 660,80 Kč, odměny za poskytnutí a uzavření smlouvy 6 817 Kč, odměny za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 928,83 Kč, úhrady za hotovostní splácení ve výši 2 507,14 Kč a dále smluvní pokuty 7 361,18 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou došlo dne 11. 10. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dne 9. 3. 2024 se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 761Kč, dále odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a částku za hotovostní splátky ve výši 2 700 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, uhradil celkem pouze 8 000 Kč. Žalovaná jistina 27 388 Kč se skládá z neuhrazené jistiny úvěru 10 855,70 Kč, sjednaných úroků za sjednanou dobu 402,01 Kč, odměny za poskytnutí a uzavření smlouvy 5 218 Kč, odměny za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 483,72 Kč, úhrady za hotovostní splácení ve výši 1 928,57 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 došlo s účinností ke dni 29. 5. 2024 k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena dne 9. 1. 2023 smlouva o úvěru částky 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit náklady úvěru 12 888 Kč představující úrok ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 2 700 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 1 922 Kč. RPSN činila 272,44 %. V případě sjednání úhrady formou 14 měsíčních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 8 % ročně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dále uzavřena dne 11. 10. 2022 smlouva o úvěru částky 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit náklady úvěru 12 888 Kč představující úrok ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 2 700 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 1 992 Kč. RPSN činila 272,44 %. V případě sjednání úhrady formou 14 měsíčních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 8 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 2 000 Kč na smlouvu ze dne 9. 1.2023 a částku 8 000 Kč na úvěr ze dne 11. 10. 2022 (tvrzení žalobkyně a výpis transakcí). Žalovaný v žádostech o úvěr uváděl, že v říjnu 2022 má příjem 28 280 Kč, měsíční výdaje na bydlení včetně energií 3 000 Kč, na dopravu jídlo a ostatní 4 250 Kč a srážky ze mzdy, výživné 500 Kč. V lednu 2023 uvedl, že má příjem 34 126 Kč, měsíční výdaje na bydlení včetně energií 3 500 Kč, na dopravu jídlo a ostatní 4 860 Kč a srážky ze mzdy, výživné 200 Kč. Uvedl, že bydlí v nájmu a je rozvedený. Z fotografií mobilního bankovnictví a dodatku pracovní smlouvy žalobkyně mohla ověřit, že je žalovaný zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem odpovídajícím tvrzení žalovaného. V červenci 2022 obdržel žalovaný mzdu 27 481 Kč, srpnu 2022 nemocenské dávky 23 369 Kč, v září 2022 nemocenské dávky 24 795 Kč, v prosinci 2022 obdržel od ČSSZ částku 25 860 Kč a v lednu 2023 obdržel od ČSSZ částku 28 466 Kč. Žalovaná za účelem přezkoumání nákladů na bydlení měla k dispozici nájemní smlouvu. Ta však byla soudu předložena pouze v podobě fotografie stran 1 a 5. Žalobkyně ani po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nedoplnila tvrzení a neoznačila důkazy o tom, kolik činila výše nájemného a záloh za služby spojené s užíváním bytu podle nájemní smlouvy žalovaného z 30. 1. 2019, jakým způsobem žalobkyně ověřovala, čeho se týká úhrada částky 500 Kč za první výzvu k zaplacení dluhu ze dne 5. září 2022, ani jaké byly výsledky tvrzené lustrace žalovaného v registrech NRKI, BRKI a SOLUS.4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na obě smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaný měl v obou případech vedle poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč hradit dále souhrnné náklady úvěru ve výši 12 888 Kč. Je pravdou, že tento poplatek byl ve smlouvách rozdělen na více částí, a to na úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za vyhodnocení úvěru a za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Za zcela neadekvátní považuje soud položku nákladů na vyhodnocení, když podle soudu předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného zcela selhala. Takto sjednaný úrok je navíc kumulován s ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu celkových nákladů úvěru jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje v obou případech úrok ve výši 73,65 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v období října 2022 až ledna 2023 činila 10,2 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.5. Smlouvy o úvěru jsou dále neplatné z důvodu neřádného přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tedy pro porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně řádného přezkumu, když nevysvětlila a nedoložila, jakým způsobem ověřila náklady žalovaného na bydlení. Soud přitom konstatuje, že žalovaným tvrzené náklady na bydlení (nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu) a energie ve výši 3 500 Kč jsou nereálně nízké. Přestože měla žalobkyně k dispozici nájemní smlouvu žalovaného, podle které byl nájemcem bytu v Plzni, tak soudu nebyl