25 C 45/2026-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 11 558,09 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 1 807,21 Kč, s úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 3 558,09 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 827,51 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 11 558,09 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (od 18. 10. 2022 vedena pod obchodní firmou , právnická osoba, ), dne 8. 3. 2018 a 3. 11. 2017 dvě jednotlivé smlouvy o úvěru, na jejichž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky v celkové výši 13 000 Kč (8 000 Kč a 5 000 Kč), jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila podpisem smlouvy. Nedílnou součást citovaných smluv tvořily smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Před uzavřením smluv právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnuté úvěry se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 400 Kč u první smlouvy a 2 955 Kč u druhé smlouvy, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 600 Kč u první smlouvy a 455 Kč u druhé smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně u první smlouvy a 20,98 % ročně u druhé smlouvy, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 600 Kč u první smlouvy a 1 000 Kč u druhé smlouvy a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč u první smlouvy a 1 500 Kč u druhé smlouvy v 60 týdenních splátkách po 240 Kč u první smlouvy a ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč u druhé smlouvy, přičemž poslední splátka byla stanovena u první smlouvy na den 8. 5. 2019 a u druhé smlouvy na den 31. 8. 2018. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela, poslední splátka byla z její strany uhrazena dne 2. 3. 2018, do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 4 230 Kč (480 Kč a 3 750 Kč). Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 8. 5. 2019 u první smlouvy právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 8 000 Kč a na dlužném poplatku částky 7 920 Kč a dne 31. 8. 2018 u druhé smlouvy právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 3 558,09 Kč a na dlužném poplatku částky 826,91 Kč. Žalobkyně v řízení požadovala toliko zaplacení dlužných jistin s příslušenstvím (úroky a úroky z prodlení). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 se žalobkyně stala věřitelem uvedených pohledávek, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně touto žalobou nárokovala zaplacení částky 11 558,09 Kč a příslušenství (úroky a úroky z prodlení), které zčásti zkapitalizovala (viz výše). Ani přes výzvu žalovaná dlužnou částku nezaplatila.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 8. 3. 2018 a 3. 11. 2017 dvě jednotlivé smlouvy, označené jako smlouvy o spotřebitelském úvěru, v nichž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 13 000 Kč (8 000 Kč a 5 000 Kč), které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 400 Kč u první smlouvy a 2 955 Kč u druhé smlouvy, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 600 Kč u první smlouvy a 455 Kč u druhé smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně u první smlouvy a 20,98 % ročně u druhé smlouvy, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 600 Kč u první smlouvy a 1 000 Kč u druhé smlouvy a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč u první smlouvy a 1 500 Kč u druhé smlouvy v 60 týdenních splátkách po 240 Kč u první smlouvy a ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč u druhé smlouvy. Výše výpůjční úrokové sazby činila 18,96 % ročně u první smlouvy a 20,98 % ročně u druhé smlouvy. Nedílnou součást smluv tvořily smluvní podmínky (smlouvy o úvěru z uvedených dnů, smluvní podmínky, karta zákazníka – žádost o zápůjčku). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná zaplatila poslední splátku dne 2. 3. 2018, celkem uhradila částku 4 230 Kč, zbývající část již nedoplatila. Pohledávky za žalovanou byly společností , právnická osoba, postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl odeslán dne 13. 12. 2019, byla tato skutečnost oznámena žalované (zmíněný dopis včetně podacího lístku). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 27. 11. 2020 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni splnila.4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. dvě jednotlivé smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o. z. věřitelem obou pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 13 000 Kč vrátit za 60 (resp. 43) týdnů rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové výši 9 355 Kč (6 400 Kč u první smlouvy a 2 955 Kč u druhé smlouvy), jež činí 80 % a 59,1 % zapůjčené jistiny. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byla žalovaná pro případ prodlení povinna hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek či oznámení o zesplatnění. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná