28 C 1/2026-52 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 19 099 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi společností , právnická osoba, . jako pojistitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem. Společnosti , právnická osoba, . byla pohledávka dříve postoupena společností , právnická osoba, ., a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 57 360 Kč, jehož splatnost byla sjednána na den , datum, . Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru a doba splatnosti. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje a kdy následně byl žalovaný povinen obeznámit se s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření Smlouvy. K ověření totožnosti a skutečnosti, že je žalovaný majitelem jím uvedeného bankovního účtu pro vyplacení peněžních prostředků, byl žalovaný povinen uvést informace o své platební kartě, číslo karty, datum expirace, CVV kód a údaje pro , právnická osoba, Secure ověření do platební brány banky, čímž byla zajištěna nejvyšší možná úroveň zabezpečení. Daným postupem žalovaný autorizoval provedení platby ve výši 1 Kč na bankovní účet původního věřitele, která mu byla následně vrácena. Ověření úvěruschopnosti žalovaného požadoval původní věřitel doložení příjmu žalovaného, případně mohl žalovaný využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Žalovaný následně odeslal návrh na uzavření smlouvy kliknutím na tlačítko podpis, původní věřitel s návrhem souhlasil a svůj souhlas sdělil žalovanému prostřednictvím klientského profilu a emailu, čímž došlo k uzavření smlouvy. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem částku 57 360 Kč, a to v platbách dne , datum, ve výši 19 120 Kč, dne , datum, ve výši 19 120 Kč, dne , datum, ve výši 19 120 Kč, a to převodem z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl původním věřitelem opakovaně upomínám, v poslední upomínce ze dne , datum, byl informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalovaný byl opakovaně upomínám upomínkami k uhrazení dlužné částky a taktéž předžalobní upomínkou. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný částku 38 261 Kč, kdy předmětem žalobního návrhu je pohledávka se skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 19 099 Kč, nejpozději splatné dne , datum, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Žalobkyně uvedla, aby pro případ, že by soud posuzoval nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení učinil dotaz na banku žalovaného ohledně přijatých plateb, kdy žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a toto bezdůvodné obohacení musí žalobkyni vydat.2. Ve věci byl vydán Elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal odpor, který však neodůvodnil. K výzvě soudu ohledně doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost ověřoval věřitel mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databázích ISIR, CE, SOLUS, NRKI a BRKI, kdy odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že by měl pochybnosti o možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudil jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti klienta úvěr splatit. Podáním žádosti o úvěr a registrací na webových stránkách původního věřitele, žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné databázi dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které prokazují tvrzení žalobkyně o podmínkách uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru, kopie OP žalovaného) z předložených listin má taktéž soud za prokázané, že žalovanému byly na účet připsány částky, jejichž výše koresponduje s tvrzeními žalobkyně ( potvrzení o provedené platbě, sdělení Raiffeisen Bank) k tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila čestné prohlášení klienta, ze kterého vyplývá, že čistý měsíční hlavní příjem žalovaného měl být ve výši 37 000 Kč a měsíční výdaje na domácnost měly činit částku 4 000 Kč, přičemž žalovaný prohlásil, že veškeré údaje uvedl správně a nezamlčel žádné podstatné údaje a že si je vědom trestně právních následků plynoucích z nesprávně uvedených údajů. Z dopisu původního věřitele soud zjistil, že žalovaný byl informován o zahájení předčasné splatnosti předmětné smlouvy a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celé dlužné částky (oznámení ze dne , datum, ). Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupení pohledávek má soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován (oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne , datum, byl žalovaný opětovně vyzýván k úhradě dlužné částky. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil částku 38 261 Kč, kdy žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak.5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právní zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. Po posouzení obsahu předmětné smlouvy soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutné nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou a to s ohledem na ujednání o úrocích, kdy sjednaný úrok dle konstantní judikatury musí být přiměřený s tím, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho ujednání sjednání obvyklou, stanovenou zejména k přihlédnutím nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. V daném případě je zřejmé, že úroková sazba byla ve výši 66,83 % ročně, kdy i při respektování smluvní volnosti účastníků je nutné konstatovat významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Je pravdou, že lze tolerovat u nebankovních institucí vyšší úrokovou sazbu, avšak pokud bylo zjištěno, že dle časové řady ARAD byla nejvyšší kontokorentní sazba v daném období 23,68 % p. a. a sjednaná úroková sazba činila 66,83 % p. a., pak je nutno dospět k závěru, že sjednaná sazba vysoce překračuje tolerovaný rozdíl. Navíc je zcela jisté s ohledem na formulářový typ smlouvy, že právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému zcela jistě neposkytl, pokud by žalovaný nepřistoupil na jeho podmínky. Soud tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že částka 19 000 Kč byla ze strany právního předchůdce žalobkyně žalovanému poskytnuta. Soud taktéž vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím této