28 C 115/2026-35 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 19 456,34 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne , datum, rámcová smlouva č. , hodnota, , kdy na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, uzavřel žalovaný se žalobkyní dodatek č. , hodnota, k této smlouvě, kdy požádal o poskytnutí kontokorentu výši 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu, bylo mu umožněno jeho čerpání. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaného v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu ve spojení s podmínkami pro používání kontokorentu dne , datum, došlo k zesplatnění kontokorentu, o čemž byl žalovaný písemně informován. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná částka tvořena s nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 18 456,34 Kč a nesplaceným soudním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 902,84 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků od , datum, naúčtovaný do dne předcházejícímu dne zesplatnění tedy do dne , datum, . Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky taktéž formou předžalobní upomínky, avšak nic neuhradil.2. Žalobkyně dále uvedla, že dne , datum, uzavřel žalovaný se žalobkyní rámcovou smlouvu tak, jak je uvedena shora, na základě, které následně došlo ke zřízení běžného účtu, viz shora. Smluvními stranami bylo mimo jiné sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku, přičemž se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněž, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván. Účet se tedy nikdy neměl do debetu, tj. záporného zůstatku. Navzdory shora uvedenému se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 000 Kč, žalobkyně tak žádala jeho uhrazení.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Z předložených listin (rámcová smlouva č. , hodnota, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, přehled čerpání a splácení kontokorentu, výpis z běžného účtu žalovaného, výzva k zaplacení dluhu, předžalobní upomínka, úvěrová zpráva, potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím kontokorentu) má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak.6. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 145/2010 Sb. se spojením s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku. Žalovaný se zavázal řádně a včas vrátit poskytnutý úvěr, své povinnosti plynoucí jí ze smluvního ujednání však porušoval, když řádně a včas čerpané prostředky neuhradil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do požadovaného příslušenství ve formě smluvního úroku a dále ve formě zákonného úroku z prodlení ( § 1970 občanského zákoníku).8. Soud pro úplnost uvádí, že se zabýval tím, zda žalobkyně splnila svou povinnost vyplývající jí z § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., přičemž žalobkyně prokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena dostatečně, a to včetně prokázání příjmů žalovaného. Soud tedy dospěl k závěru, že povinnost podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 byla splněna.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 450 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky ( podání žaloby, předžalobní výzva).10. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalované byla ke splnění její povinností poskytnuta běžná třídenní lhůta.