Okresní soud Plzeň-město 28 C 145/2026-32 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 4. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 13 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne , datum, Smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na základě, které byl žalované poskytnut úvěr v původní výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a dostala se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaná se dále ve smlouvě zavázala k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 3 000 Kč. Žalobkyně tak požadovala částku 13 000 Kč sestávající se z jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru v kapitalizované výši 3 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že částka 10 000 Kč byla převedena žalované na její bankovní účet. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dlužné částky a to včetně předžalobní upomínky, která byla žalované odeslána dne , datum, .2. K výzvě soudu, aby žalobkyně dotvrdila skutečnosti a označila důkazy, jakým způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované, žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 3 000 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč za období od 7. 5. 2025 do 20. 4. 2026. Žalobkyně uvedla, že nadále považuje uhradit částku 10 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná na daný úvěr neuhradila ničeho, přičemž zákonný úrok z prodlení z této částky požadovala od 21. 4. 2026 do zaplacení, neboť dne 17. 4. 2026 byla žalované odeslána výzva k úhradě před podáním žaloby, v níž jí byla dána lhůta k plnění tří dnů.3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.4. Soud ve věci nařídil jednání na den 10. 8. 2026, z účasti na jednání se žalobkyně a její právní zástupce řádně omluvili, žalovaná se k jednání nedostavila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků.5. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, s tím, že žalovaná se zavázala celkem vrátit částku 13 000 Kč, přičemž doba úvěru činila 30 dní. Úroková sazba činila 1 % denně. Tyto informace soud zjistil taktéž z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že částka 10 000 Kč byla žalované odeslána dne , datum, na účet, přičemž dotazem na příslušnou banku soud zjistil, že se jedná o účet, jehož vlastníkem je žalovaná, kdy banka potvrdila, že na tento účet dne , datum, byla připsána částka 10 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala uhrazení dlužné částky, kdy stanovila žalované lhůtu k plnění v trvání tří dnů, tato výzva byla žalované odeslána dne , datum, .6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Soud řízení co do částky 3 000 Kč a co do části zákonného úroku z prodlení v souladu s návrhem žalobkyně dle § 96 o.s.ř. zastavil (výrok I.).11. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti V prvé řadě se soud zabýval tím tím, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, aby mohla dospět k závěru, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, přičemž žalobkyně po výzvě soudu, aby toto prokázala, vzala žalobu částečně zpět a nadále se domáhala vydání bezdůvodného obohacení. Požadavek žalobkyně tak soud posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení, kdy bylo prokázáno, že peněžité prostředky ve výši 10 000 Kč žalované na její účet poskytnuty byly, přičemž soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná v souvislosti s poskytnutím těchto prostředků neuhradila ničeho, když bylo případně na žalované, aby tvrdila a prokazovala opak, ale nestalo se tak. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč představující bezdůvodné obohacení. Tím, že žalovaná řádně a včas neplnila dostala se do prodlení, pak soud taktéž přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, kdy počátek prodlení soud určil od 26. 4. 2026, neboť předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě tří dnů byla žalované odeslána dne 17. 4 2026, k domněnce dojití pak dle § 573 Občanského zákoníku došlo dne 22. 4. 2026, nejpozději do 25. 4. 2026 měla žalovaná plnit. Pokud tak neučinila, dostala se následující den do prodlení. V souvislosti s tímto soud uvádí, že žalovaná zůstala v době, kdy byla prokazatelně vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ve lhůtě tří dnů zcela pasivní, stejně tak zůstala pasivní i v průběhu celého řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuplatnila tvrzení, že není v jejich možnostech ve lhůtě stanovené žalobkyní v předžalobní upomínce úvěr splatit, soud vychází z toho, že ohledně lhůty k plnění není mezi stranami sporu.12. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 42,43 % účelně vynaložených nákladů řízení ( nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). V případě plného úspěchu by náklady spočívaly v soudním poplatku 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková výše nákladů by tak představovala částku 2 815 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 1 194 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.13. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil k plnění běžnou třídenní lhůtu.