Okresní soud Plzeň-město 28 C 198/2026-45 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 18. 6. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 30 840 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , kdy před jejím uzavřením došlo k ověření úvěruschopnosti žalovaného k poskytnutím výpisů žalovaného z jeho bankovního účtu, či případně výplatními listinami a současně byl žalobkyní žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Po vyhodnocené úvěruschopnosti žalovaným a po vložení pětimístného verifikačního SMS kódu do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně, čímž žalovaný potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán, byla smlouva dne , datum, uzavřena. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na jeho bankovní účet, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce byl ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný byl dále vyzýván formou předžalobní upomínky. Vzhledem na prodlení žalovaného, taktéž žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý den kalendářního období od , datum, do data odeslání předžalobní výzvy , datum, . Žalobkyně tak požadovala jistinu ve výši 20 000 Kč, smluvní úrok ve výši 8 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 840 Kč. Žalobkyně uvedla, že nebyly zohledněny žádné splátky žalovaného, neboť byly v nulové výši.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkaz. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalovaná zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 20 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. S ohledem na níže uvedené závěry o absolutní neplatnosti této smlouvy, soud nepovažoval za významné se zabývat dalšími ujednáními obsaženými v této smlouvě. Z žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, jeho příjem činí 26 165 Kč, měsíční výdaje pak 5 000 Kč. Žalobkyně soudu předložila občanský průkaz žalovaného. Žalobkyně taktéž soudu předložila výpisy z účtu žalovaného, kterými měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, nicméně soud k těmto účtům uvádí, že se jednalo o výpisy z účtu žalovaného za měsíce říjen 2024 do únor 2025, kdy soud konstatuje, že ve většině případů se výše příjmů rovnala výši výdajů, kdy navíc je nutno zdůraznit, že z těchto účtů vyplynulo, že žalovaný využíval další půjčky a úvěry např. od společností , právnická osoba, , , Anonymizováno, a další. Příjmy taktéž byly evidovány ze strany společnosti , právnická osoba, , kdy soud z úřední činnosti zjistil, že se jedná o společnost, jejíž podnikání jsou činnosti heren, kasin a sázkových kanceláří. Z výpisu z účtu žalovaného taktéž bylo zřejmé, že žalovaný mnoho plateb žalovaného bylo použito v souvislosti s gamblingem. Soud tak uvádí, že byť by bylo prokázáno, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání, jeho tvrzení ohledně měsíčních výdajů ve výši 5 000 Kč se nezakládala na pravdě a byla velmi snadno ověřitelná z výpisů z účtu, který žalovaný žalobkyni předložil. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně odeslala částku 20 000 Kč na účet, kdy ze sdělení společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného a tato částka byla dne , datum, na jeho účet připsána. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru, kdy žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, přičemž z podacího lístku soud zjistil, že tato předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, . Soud má taktéž za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků neuhradil ničeho, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak.5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. V prvé řadě se soud zabýval tím, zda poskytovatel úvěru před jeho poskytnutím posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aby mohl dospět k závěru, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že vycházela při zkoumání úvěruschopnosti z lustrace z veřejně dostupných databází a dále z tvrzení žalovaného, že má pravidelný měsíční příjem s tím, že je schopný úvěr splácet a že zvážil své schopnosti. Jak již bylo uvedeno shora, vyhodnocení příjmů a výdajů žalovaného bylo zcela vyvráceno tvrzení žalovaného o tom, že jeho výdaje jsou ve výši 5 000 Kč měsíčně, kdy naopak výše příjmů se téměř rovnala výši výdajů, přičemž z výpisů z účtu žalovaného je zřejmé, že mezi příjmy taktéž náležely z půjček a z převodů od třetích osob, kdy navíc na straně výdajů dominovaly výdaje v hotovosti a platby související s hazardními aktivitami. Soud tak uvádí, že pokud žalobkyně posoudila žalovaného jako osobu schopnou úvěr splácet, jednalo se o chybný závěr, kdy o tom svědčí ostatně i to, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím peněžní částky neuhradil ničeho. Z tohoto důvodu soud posoudil smlouvu jako neplatné právní jednání a bylo nutné požadavek žalobkyně posuzovat z titulu bezdůvodného obohacení, když bylo zjištěno, že peněžité prostředky ve výši 20 000 Kč byly žalovanému na jeho účet poskytnuty. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 20 000 Kč představující bezdůvodné obohacení. Tím, že žalovaný řádně neplněn, dostal se do prodlení, pak soud taktéž přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, kdy počátek prodlení soud určil ode dne 25. 11. 2025, kdy předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě tří dnů byla žalovanému odeslána dne 18. 11. 2025, k domněnce dojití pak dle § 573 Občanského zákoníku došlo dn e 21. 11.2025 a nejpozději do 24. 11. 2025 měl žalovaný plnit. Pokud tak neučinil dostal se do prodlení. V souvislosti s tímto soud uvádí, že žalovaný zůstal v době, kdy byl prokazatelně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ve lhůtě k plnění trvání tří dnů zcela pasivní, stejně tak zůstal pasivní i v průběhu tohoto řízení. Soud tak uvádí, že pokud žalovaný neuplatnil tvrzení, že není v jeho možnostech ve lhůtě stanovené žalobkyní v předžalobní upomínce úvěr splatit, soud vychází z toho, že ohledně lhůty k plnění není mezi stranami sporu.10. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 25,07 % účelně vynaložených nákladů řízení ( nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). Ty spočívají v soudním poplatku 1 542 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 700 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku 4 446 Kč, při zohlednění toho, že žalobce byl ve věci úspěšný pouze z části, náleží žalobci částka 1 114,61 Kč.11. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil běžnou třídenní lhůtu.