Okresní soud Plzeň-město 28 C 200/2026-31 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 29. 6. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 13 380 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne , datum, Smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 900 Kč, které jí byly zaslány na její účet dne , datum, . Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 480 Kč, kdy jistina a poplatek byly splatné dne , datum, . Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, kdy uhradila pouze částku 3 240 Kč. Touto částkou byla umořena smluvní pokuta. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy žádala od žalované informace o jejich rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a toto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované. Na základě prověření žalované žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet v návaznosti na toto prověření byla se žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalované vznikla taktéž povinnost uhradit zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 000 Kč s odkazem na čl. 2. 3 Smlouvy. Žalobkyně uvedla, že písemné výzvy byly odeslány , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Žalobkyně tak požadovala celkem částku 15 380 Kč včetně zákonného příslušenství z částky 13 380 Kč.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 900 Kč na její účet. Žalovaná se zavázala uhradit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 2 480 Kč s tím, že při předpokladu, že by vrátila zápůjčku řádně a včas, tedy nejpozději do , datum, , zápůjčka byla poskytnuta v rámci marketingové akce bez poplatku, činí výše poplatku nula, zápůjční úroková sazba činí 0 %. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem nejpozději do , datum, . V čl. 2. 3 této smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. V tomto článku taktéž byla uvedena výše nákladů věřitele, který je věřitel oprávněn požadovat po spotřebiteli v případě prodlení, kdy za písemnou upomínku – výzvu k úhradě byla stanovena částka 500 Kč.5. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalované byla na její účet částka 10 900 Kč dne , datum, poskytnuta. Žalobkyně předložila dále upomínky ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, s tím, že taktéž předložila předžalobní upomínku ze dne , datum, . K výzvě soudu ohledně prokázání prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že v rámci prověření úvěruschopnosti žalované prověřila příjmy žalované a její výdaje, a to dotazem na zdroj příjmů žalované, dotazem na výši příjmů, dotazem na název zaměstnavatele, dotazem na pracovní pozici, dotazem na druh smlouvy a dotazem na dobu trvání pracovně právního vztahu, přičemž ověření příjmů žalované bylo provedeno na základě výplatních pásek, ze kterých bylo zjištěno, že čistá mzda v dubnu 2025 činila 31 703 Kč a čistá mzda v květnu 2025 částku 28 886 Kč. Žalobkyně tak vycházela z čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 30 294 Kč. Žalobkyně se taktéž zabývala výdaji žalované, kdy žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje činí 6 000 Kč, žije s partnerem, má dvě nezletilé děti a bydlí u rodičů. Vzhledem k tomu, že žalovanou tvrzené výdaje byly nižší než částka nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o zápůjčku činila 13 027 Kč, žalobkyně vycházela v rámci vyhodnocení úvěruschopnosti z částky uvedené žalovanou. Žalobkyně taktéž ověřila úvěruschopnost žalované nahlédnutím do centrální evidence exekucí a do insolvenčního rejstříku, ve kterých žalovaná neměla žádný záznam. Na základě zjištěných skutečností byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 10 900 Kč s poplatkem 2 480 Kč za její poskytnutí. Z výplatní pásky za květen 2025 soud zjistil, že čistý příjem žalované činil 28 886 Kč a v dubnu 2025 částku 31 703 Kč. Žalobkyně dále předložila výpis z insolvenčního rejstříku a exekučního rejstříku, ze kterého vyplynulo, že žalovaná nebyla v těchto rejstřících v době dotazů evidována.6. Soud má také za prokázané, že žalovaná uhradila v souvislosti se zápůjčkou částku 3 240 Kč, kdy bylo na žalované, aby tvrdila a prokazovala opak, ale nestalo se tak.7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku, kdy soud má za prokázané, že žalované byla částka 10 900 Kč poskytnuta dne , datum, s tím, že žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit nejpozději do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 480 Kč. Závěr o platnosti smlouvy soud učinil s ohledem na to, že předmětem smluvního vztahu bylo poskytnutí tzv. rychlé půjčky, žalovaná souhlasila s podmínkami, které byly ve smlouvě nastaveny, kdy nelze taktéž přehlédnout, že úvěr byl žalované poskytnut v poměrně malé výši a na krátkou dobu, a kromě smluvní pokuty nebyl ničím zajištěn, tedy jeho rizikovost byla vysoká. Soud taktéž vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky částku 3 240 Kč. Pokud bylo současně prokázáno, že žalovaná řádně a včas neplnila a žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu ( § 2048 obč. zák.) ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pak žalobkyně v souladu se zákonem a smluvním ujednáním započetla uhrazenou částku na smluvní pokutu za období od , datum, do , datum, . Žalovaná netvrdila, že by uhradila vyšší částku, popřípadě, že by úvěr splatila řádně a včas. Soud tak shledal důvodným požadavek žalobkyně co do částky 10 900 Kč (jistina) a co do částky 2 480 Kč (poplatek) tedy celkem ve výši 13 380 Kč. Jinak je tomu však, pokud jde o požadované náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, kdy tyto náklady měly činit celkem částku 2 000 Kč. Soud ujednání o takto vysokých nákladech na vymáhání považuje za neplatné s poukazem na ustanovení § 580 a 588 Občanského zákoníku. Zásadní rozpor s dobrými mravy pak spatřuje soud zejména ve skutečnosti, že žalobkyně je osobou, která se profesionálně zabývá poskytováním nebankovních úvěrů, tedy jde o osobu, do jejíž činnosti nepochybně musí patřit i činnost s vymáháním úvěrů související s tím, že též ze samotných částech sjednaných jako náklady na vymáhání je zřetelné, že tyto přesahují náklady na obvyklou činnost spočívající výzvách k plnění. Sjednané poplatky za vymáhání považuje soud za přemrštěné, pokud žalobkyně účtuje za zaslání písemné upomínky 500 Kč. Taktéž nutno poukázat na to, že během jednoho měsíce byly žalované zaslány 4 upomínky, čímž došlo k umělému navyšování nákladů v neprospěch žalované, kdy ani skutečnost, že žalovaná s těmito podmínkami souhlasila, sama o sobě neznamená, že se jedná o náklady nezbytné a účelné. Soud tedy co do částky 2 000 Kč žalobu zamítl. Tím, že žalovaná řádně a včas neplnila dostala se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení z částky 13 380 Kč představující neuhrazenou jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru. Co do zbytku soud žalobu zamítl.8. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 76,5%. V případě plného úspěchu by náklady spočívaly v soudním poplatku 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková výše nákladů by tak představovala částku 2 815 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 2 153,48 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.9. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 3 o. s. ř. a stanovil běžnou třídenní lhůtu.