31 C 176/2024-183 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 28.3.2024, ve znění jeho doplnění ze dne 1.7.20234 ( č.l. 28), aze dne 15.10.2025 ( č.l. 149) se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 63 247,67 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 121,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 63 247,67 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, s úrokem 14,99 % ročně z částky 58 529,47 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem 14,99 % ročně z částky 2 120,20 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela dne 21.2.2022 se žalovaným smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úrok splácet spolu s úroky ve výši 14,99 % a s poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru dle Ceníku , právnická osoba, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 094Kč ke každému 17. dni v měsíci, s termínem první splátky ke dni 17.3.2022. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když neuhradil splátku za měsíc květen 2023, červen 2023 a červenec 2023, právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a ke dni 6. 8. 2023 úvěr zesplatnila, o čemž byl žalovaný písemně informován. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023, a to s účinností ke dni 1. 11. 2023, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 22. 11. 2023. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil z dané smlouvy o úvěru celkem částku 16 601 Kč. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 1. 11. 2023 celkem 65 369,34 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 58 529,47 Kč, z úroku z úvěru ve výši 2 120,20 Kč, z úroku z prodlení ve výši 2 121,67 Kč a poplatků ve výši 2 598 Kč dle bodu 2.2 str. 4 ceníku původního věřitele v částce částku 300 Kč za 10 dnů prodlení a 900 Kč za 40-70 dnů prodlení, původnímu věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s prodlením ve výši 2 100 Kč a dále dle čl. 7. bod 7.1. smlouvy úhrada měsíčního paušálu poplatku za pojištění ve výši 96 Kč, tedy pojištění za měsíc březen, duben, květen, červen, červenec, vždy v částce 96 Kč. Celkem tedy na poplatcích požaduje 2 598 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku ze dne 17. 1. 2024.2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 02. 2025 pod č.j. 31 C 176/2024-65 byl žalovanému ustanoven z důvodu neznámého pobytu opatrovník a to , Jméno opatrovnice, , advokátka se sídlem , adresa, , , adresa, . Toto usnesení nabylo právní moci dne 15.3.2025.3. Opatrovnice žalovaného se k žalobě vyjádřila tak, že považuje tuto za nedůvodnou. Sporovala platnost předmětné smlouvy, sporovala aktivní legitimaci žalobce a pasivní legitimaci žalovaného, sporovala zesplatnění pohledávky, postoupení pohledávky, řádnost výzvy žalovanému a správnost a oprávněnost úročení. Poukázala, že žalovaný je cizí státní příslušník, smlouva nebyla uzavřena řádně a platně, neboť není prokázáno, že žalovaný předmětnou smlouvu vlastnoručně podepsal s tím, že podpis na smlouvě je diametrálně odlišný od podpisu na jiných dokumentech, namítala že žalovaný nemohl smlouvě v českém jazyce rozumět, namítala, že nebyly splněny podmínky pro úročení a že žalobkyně neprokazuje, že by důležité dokumenty žalovanému doručila. Rovněž namítla nedostatek pravomoci Okresního soudu , adresa, – město, jakož i pravomoc soudů České republiky.4. Nejprve se soud zabýval námitkou nedostatku pravomoci Okresního soudu , adresa, - město a vůbec českých soudů, dospěl k závěru, že je jeho pravomoc i příslušnost dána a to v souladu s č.l. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 má soud za prokázané, že , právnická osoba, postoupila na žalobkyni, ve spojení s přílohou č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2023, ve spojení s dohodou o úplatě ze dne 31. 10. 2023, ve spojení s potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 11. 2023, pohledávku za žalovaným. Tímto má sodu za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně v daném řízení v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku.6. Dále pak soud provedl dokazování, z něhož zjistil následující skutkový stav.7. Ze smlouvy o úvěru (č.l.7) má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi , právnická osoba, a žalovaným dne 21. 2. 2022, když na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč na účet č. , č. účtu, , který se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 094 Kč s úrokem 14,99 % ročně, kdy při řádném splácení činí zvýhodněná úroková sazba 12,57 % ročně. Celý úvěr měl být splacen do 17. 12. 2029.8. Z výpisu z účtu žalovaného ( č.l. 30) má soud za prokázané, že dne 21. 2. 2022 byla žalovanému poukázána částka 60 000 Kč.9. Z výzvy ze dne 5. 7. 2023 ( č.l.11) má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné splátky vyzývala.10. Z přípisu ze dne 6. 8. 2023 ( č.l. 12) má soud za prokázané, že původní věřitel rozhodl o okamžité splatnosti celého dluhu a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.11. Z přípisu ze dne 21. 11. 2023, ve spojení s podacím lístkem ze dne 22. 11. 2023, ( č.l. 13 a 14) má soud za prokázané, že původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.12. Z výzvy ze dne 16. 1. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 17. 1. 2024 ( č.l.15 a 16) má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky vyzývala.13. Z podkladů pro soudní jednání ( č.l.18), tedy z tabulky předložené žalobkyní má soud za zjištěné, že tuto vyhotovila žalobkyně, měly by z ní býti patrné pohyby na účtu žalovaného včetně zůstatku dluhu, avšak z této tabulky soud při svém rozhodnutí nevycházel a žádná skutková tvrzení z ní nemá za prokázaná.14. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel řádně splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Splnění povinnosti prokazovala tím, že původní věřitel ověřil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti Daikin Industries Czech Republik s. r. o. s měsíčním příjmem 24 217Kč ( výpisy z účtu žalovaného od 1.3.2021 do 28.2.2022 č.l. 30 - 51), vycházela z prohlášení žalovaného ohledně výdajů ve výši 4 000 Kč na nájemném, další výdaje propočetla dle ekonomického modelu, s přihlédnutím ke splátce úvěru, a dospěla k výdajům žalovaného ve výši 13 205 Kč a tím k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr splácet. Soud se s názorem žalobkyně, že původní věřitel svoji zákonnou povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného splnil neztotožnil, neboť byl ověřen toliko příjem žalovaného, nikoli výdaje, žalobkyni v tomto směru poučil včetně následků nesplnění daného poučení, když po tomto poučení žalobkyně nedoplnila ničeho.15. Soud pak neprováděl k důkazu Ceník žalobkyně účinný od 22. 1. 2022 (č. l. 91-100), ani všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, účinné od 31. 8. 2020 (č. l. 101-117) a to s ohledem na skutečnost, že nárok žalobkyně nadále posuzoval z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nikoli ze smlouvy o úvěru.16. Z výpisu úvěrového účtu žalovaného za období od 21. 2. 2022 do 31. 12. 2022 ( č.l. 174 -175) poskytnutého soudu ze strany , právnická osoba, má soud za zjištěné, že žalovaný uhradil do 31. 12. 2022 částku 13 031 Kč.17. Po zhodnocení provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.18. Soud uvádí, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.19. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018