Okresní soud Plzeň-město 34 C 144/2026-18 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 15 690,75 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovanou dne 22. 7. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 7 500 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit do 21. 8. 2024 společně s úrokem ve výši 8 190,75 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěrovanou částku v den uzavření smlouvy, úvěruschopnost žalované přezkoumala lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na jejich základě vyhodnotila, že žalovaná je schopna úvěr vrátit. Žalobkyně k této otázce výslovně prohlásila, že žádné další důkazy k ní nenavrhuje. Žalovaná pohledávka byla postoupena společností , právnická osoba, ., na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., , Anonymizováno, žalovaná uzavřely dne 22. 7. 2024 smlouvu o úvěru, v níž se společnost , právnická osoba, ., zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 7 500 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 8 190,75 Kč do 21. 8. 2024. Úvěr byl poskytnut v den uzavření smlouvy. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025. Žalobkyně dne 20. 10. 2025 vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li uhrazeno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou.4. Uvedené skutečnosti jsou pokud je o projevy vůle účastníků prokázány smlouvou o úvěru ze dne 22. 7. 2024. Poskytnutí úvěru je prokázáno výpisem z účtu. Postoupení pohledávky je prokázáno smlouvou ze dne 2. 10. 2025 a učinění předžalobní upomínky je prokázáno dopisem z 20. 10. 2025.5. Po právní stránce soud vyšel z § 2395 o. z., právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, konkrétně částku 8 190,75 Kč, která je ve smlouvě považována za poplatek. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna úvěrujícího za poskytnutí úvěru úvěrovanému. Naproti tomu pod poplatkem za poskytnutí úvěru se rozumí odměna a kompenzace úvěrujícímu za povinnost úvěrujícího udržovat disponibilní zdroje, z nichž by k žádosti úvěrovaného úvěr poskytl. V souzeném případě ovšem taková povinnost právní předchůdkyni žalobkyně nevznikla, protože úvěr byl poskytnut bezprostředně po uzavření smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně neměla povinnost udržovat disponibilní zdroje, z nichž by mohla k žádosti žalované poskytovat úvěr, je třeba na poplatek ve výši 8 190,75 Kč hledět tak, že se jedná o odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru, tedy o úrok. Pokud jde o výši úroku, soud ji posuzoval mimo jiné i z hledisek §§ 580 a 588 o. z. a dospěl k závěru, že byť úrok ve výši 8 190,75 Kč za poskytnutí prostředků ve výši 7 500 Kč na dobu necelého měsíce je úrokem vysokým, nicméně s přihlédnutím k judikatuře Krajského soudu v Plzni v oblasti krátkodobých spotřebitelských úvěrů, je z hlediska dobrých mravů na samotné hranici toho, co lze ještě akceptovat. Uvedený závěr je třeba učinit zejména s ohledem na to, že úvěr byl poskytnut v nízkém objemu a na krátkou dobu. Tzv. mikropůjčky jsou specifickým segmentem úvěrového trhu, u nichž se pro účely srovnání s úrokovými sazbami úvěrů poskytovaných peněžními ústavy nabízí srovnání s úročenými úvěry z kreditních karet, které bývají průměrně úročeny úrokem ve výši cca 25 % ročně. Soud si je vědom toho, že judikatura Nejvyššího soudu pro závěr o nemravnosti ujednání o úroku zpravidla vyžaduje (s přihlédnutím k dalším okolnostem) dosažení trojnásobku běžné úrokové sazby bank, nicméně v souzeném případě nelze s odkazem na judikaturu Krajského soudu v Plzni sjednanou úrokovou sazbu považovat za nemravnou s přihlédnutím k těmto okolnostem: krátká doba splatnosti, která výrazně přispívá k tomu, že se RPSN jeví jako velmi vysoká; podstatným aspektem jej to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat určitý zisk; úvěr nebyl nijak zajištěn, žalovaná za vyšší úrok získala téměř okamžitě jí požadovanou, ničím nezajištěnou částku; žalovaná sama vyhledala nabídku a smlouvu uzavírala za užití prostředku komunikace na dálku, nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou. Žalovaná pohledávka byla postoupena z původního věřitele společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., kdy žalovaná pohledávka byla součástí postupovaných souborů. Poslední postoupení bylo podle § 1882 odst. 1 o. z. oznámeno žalované. Žalovaná ve smyslu § 1958 odst. 1 o. z. nesplnila ve sjednané lhůtě, proto se ocitla v prodlení podle § 1968 o. z. a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Kromě výše uvedeného je smlouva neplatná také dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. pro porušení § 86 odst. 1 věty první téhož zákona. Právní předchůdkyně žalobkyně sice lustrovala databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, avšak důkladně neprověřila její úvěruschopnost na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Z toho důvodu je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty druhé zák. o spotřebitelském úvěru. Jelikož o možnostech žalované k zaplacení bezdůvodného obohacení se nic nezjistilo, je povinna vrátit poskytnutou jistinu podle § 1958 odst. 2 o. z., avšak ocitla se ve smyslu § 1968 věty první v prodlení a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 464,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 690,75 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 740 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 690 Kč ve výši 774,90 Kč.