19 C 294/2020-17 — Okresní soud v Přerově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje v části [částka] žalovaným neuhrazený příspěvek ve smyslu § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to za období od [datum] do [datum] (92 dnů x denní sazba à [částka]), kdy žalovaný jakožto vlastník/provozovatel nákladního automobilu do 3,5 tuny [registrační značka], [příjmení]: KNETB24224K141807, neměl k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. V části [částka] pak jistina žalobou uplatněné pohledávky představovala poplatek za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve smyslu § 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 205/1999 Sb. 2. Na základě žalobních tvrzení, z nichž vyplývaly žalobou uplatněné nároky včetně příslušenství, byl Okresním soudem v Přerově dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz, č. j. EPR 204054/2020-5 (dále jen„ elektronický platební rozkaz“). Výrokem II elektronického platebního rozkazu byl žalovaný vyzván dle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby se v případě podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil k žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Dále byl žalovaný poučen o obsahových náležitostech vyjádření, stejně jako o možných následcích, které by nastaly v případě, pokud by se na výzvu soudu k návrhu nevyjádřil (tj. žalovaný byl poučen o možném vzniku fikce uznání žalobou uplatněných nároků, jakož i o tom, že na podkladě vzniku fikce uznání nároku může být ve věci rozhodnuto rozsudkem pro uznání). Elektronický platební rozkaz (obsahující citovanou výzvu dle § 114b o. s. ř.) byl žalovanému doručen prostřednictvím České pošty, s. p., do vlastních rukou dne [datum]. Žalovaný následně podal v zákonné lhůtě (konkrétně dne [datum], při zohlednění skutečnosti, že poslední den lhůty připadl na sobotu a nejbližší následující pracovní den byl právě den podání odporu) proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, v němž k věci samé ničeho neuvedl. Na výzvu soudu dle § 114b o. s. ř. pak žalovaný nereagoval ani ve 30 denní lhůtě plynoucí ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu (lhůta pro podání odporu plynula od [datum] do [datum] včetně při zohlednění skutečnosti, že poslední den lhůty připadl na sobotu; lhůta pro vyjádření k žalobě pak plynula od [datum] do [datum] včetně). Žalovaný se tedy k žalobě žádným způsobem nevyjádřil a na svou obranu po právní ani skutkové stránce ničeho neuvedl. Taktéž žalovaný ve stanovené lhůtě (ani po jejím marném uplynutí) nesdělil soudu jakýkoli důvod, který by mu ve vyjádření bránil. 3. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 4. Podle § 153a odst. 1 věty první o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňování, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. 5. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2 o. s. ř.). 6. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 7. Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. 8. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na výše uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že na straně žalovaného nastala tzv. fikce uznání žalobou uplatněného nároku včetně příslušenství, a to ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. Žalovaný sice podal včasný odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, ve věci samé se však na výzvu soudu v zákonné lhůtě dle § 114b odst. 1 a 2 o. s. ř. (která plynula do [datum] včetně) nikterak nevyjádřil. Taktéž žalovaný v této lhůtě nesdělil jakýkoli důvod, který by mu v řádném a včasném vyjádření bránil. Výzva dle § 114b o. s. ř. pak byla začleněna do elektronického platebního rozkazu, který byl žalovanému doručen do vlastních rukou společně s žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), to vše, aniž by se v řízení uskutečnilo přípravné jednání nebo první jednání ve věci. 9. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”)), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s § 367 a § 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Soud v této souvislosti dospěl k závěru, že se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř. Při rozhodování je soud dále povinen zkoumat, zdali smír (a analogicky v tomto případě žalobní žádání, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání) není v rozporu s právními předpisy. V daném případě soud uzavřel, že žalobní žádání se nepříčí kogentním ustanovením zákona ani je neobchází (shodně in [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6), ale naopak z dále uvedených ustanovení právního řádu vyplývá. Konečně vydáním tohoto rozsudku pro uznání nedochází ani ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 10. Žalobou uplatněný nárok na úhradu příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši [částka] má oporu v 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Jde-li pak o žalobou požadované náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši [částka], tento nárok koresponduje s § § 4 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Konečně nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné sazbě (10 % ročně dle splatnosti nastalé dne [datum]) z částky [částka] od [datum] do zaplacení koresponduje s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. V intencích uvedeného tedy soud podle § 153a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobě zcela vyhověl rozsudkem pro uznání (výrok I), přičemž žalobkyni přiznané nároky je žalovaný dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku Jelikož došlo ke splnění zákonných předpokladů (jak je výše uvedeno), byl soud k vydání tohoto rozhodnutí povinován. 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatky ve výši [částka], odměny advokáta dle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 2 o. s. ř. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“); návrh ve věci samé a výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu (tj. v souhrnu [částka]) a náhrady hotových výdajů za výše uvedené tři úkony právní služby v sazbě [částka] za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (tj. v souhrnu [částka]). Dále soud dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni náhradu za 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši [částka], neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] (výrok II). Náklady řízení je žalovaný povinen zapla