10 C 314/2021-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Původní věřitelka společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] splatný do [datum] spolu s poplatkem ve výši [částka] a úrokem ve výši [částka] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na níž se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, po prověření úvěruschopnosti žalovaného mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy, který žalovaný odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS [číslo]. Žalovaný úvěr nesplatil. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud má za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením pohledávky za žalovaným podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mezi žalovaným jako úvěrovaným a společností [právnická osoba] jako úvěrujícím byla uzavřena smlouva o úvěru č. 7C468 [číslo], na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši [částka] bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně, tj. [částka], úvěr byl splatný jednorázově v celkové výši [částka]. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 8. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného či nikoliv. Dle aktuální judikatury [název soudu] by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle [název soudu] třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů [název soudu] tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Úvěruschopnost je třeba zkoumat ke dni poskytnutí úvěru. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy, když pouze tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně a na základě dostatečných podkladů prověřena. [název soudu] dospěl k závěru, věřitel nedostojí povinnosti stanovenému zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto jsou však aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li ze subjektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani to, že dlužník není evidován v databázi dlužníků (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupný na [webová adresa]). Ke stejným závěrů pak dospěl i [název soudu] [název soudu] [mezinárodní organizace] ze dne [datum], ve věci C [číslo], který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru, ([název předpisu] [název předpisu] [název předpisu] a [název předpisu] [rok] [číslo] ze dne [datum]) musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné, že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že nedokládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. 9. V projednávaném případě dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů dle ustanovení § 580 odst.1 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 558 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 10. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2993 o.z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou smluvní strany povinny vydat. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Ke dni rozhodnutí soudu činí dlužná jistina [částka], kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni a ohledně níž soud žalobě vyhověl. Žalobkyni vznikl rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. z této částky od [datum], neboť k vydání bezdůvodného obohacení vyzvala žalobkyně žalovanou výzvou odeslanou dne [datum] ke splnění povinnosti ve lhůtě 3 dnů, výzva byla odeslána žalovanému dne [datum]. Ta s ohledem na fikci doručení dne [datum] (§ 573 o.z.), uplynula marně dnem [datum] (výrok I.). 11. Veškeré další nároky uplatněné žalobkyní soud posoudil jako nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Ohledně těchto nároků soud žalobu zamítl (výrok II.). 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když v řízení zčásti úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení za situace, kdy se domáhala zaplacení [částka], úspěšná byla co do zaplacení [částka] (76,45 %) a neúspěšná co do zaplacení [částka] (23,55 %). Odpočtem procesního neúspěchu od úspěchu je pak dán rozsah náhrady nákladů řízení žalobce ve výši 52,90 % Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů s tím, že sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení podle § 14b odst. 1 činí v daném případě [částka], když žalobkyně podává návrhy opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující [částka] a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka], tj. náleží mu odměna celkem ve výši [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] k těmto 3 úkonům právní služby, tj. [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem by tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náležela při plném úspěchu náhrada ve výši [částka]. S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů řízení pak náhrada činí [částka].