7 C 218/2021-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku společně s poplatkem [částka] do [datum]. Žalovaná nezaplatila žádnou částku. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z dokumentů označených jako rámcová smlouva o úvěru a jednotlivá smlouva o úvěru (obě s datem [datum]) soud zjistil, že obě listiny jsou v místě podpisu označeny jménem žalované a slovy:„ podepsána elektronicky“. Elektronický podpis však není ani k jednomu z dokumentů (předložených v elektronické podobě) připojen. 4. Z výpisu z účtu u [právnická osoba] [číslo] soud zjistil, že na jeho vrub byla dne [datum] připsána platba ve výši 1 č z účtu č. [bankovní účet] se jménem [celé jméno žalované]. Jiný text není uveden. 5. Z výpisu z účtu u [právnická osoba] [číslo] soud zjistil, že dne [datum] byla z toho účtu odepsána platba ve výši [částka] na účet č. [bankovní účet]. 6. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaná byla ke dne [datum] majitelkou účtu č. [bankovní účet] a na tento účet byla dne [datum] připsána platba ve výši [částka] od [právnická osoba] 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a připojeného seznamu má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena. 8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Soud nemá za prokázáno, že smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena. Předložené dokumenty označené jako rámcová smlouva o úvěru a jednotlivá smlouva o úvěru, nejsou žalovanou podepsány. 10. Pokud žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, a to tím, že se žalovaná zaregistrovala na webových stránkách, uvedla své osobní údaje, zahájila kroky ke zřízení uživatelského účtu, odsouhlasila znění úvěrové smlouvy, zaplatila odměnu za vytvoření uživatelského účtu [částka] s uvedením svého rodného čísla a uvedením poznámky ž souhlasí s RSÚ a tím projevila souhlas se zněním smlouvy a poskytnutím úvěru, zůstala tato prohlášení pouze v rovině tvrzení. Z předložených důkazů nevyplývá jakékoli právní jednání žalované směřující k uzavření tvrzené konkrétní smlouvy o úvěru. Žalobkyně nepředložila jakýkoli důkaz o tom, že její právní předchůdkyně s žalovanou vůbec komunikovala a že by žalovaná jakýmkoli způsobem projevil svou vůli smlouvu o úvěru uzavřít. Žalobkyně ke svým tvrzením nepředložila žádný důkaz, zejména pak k tomu, jakým způsobem byla ověřena identita žalované a že někdo (tím spíš žalovaná) vůbec tvrzené úkony učinila. 11. Skutečnost, že právní předchůdkyni žalobkyně jsou známa data žalované (jméno, příjmení, rodné číslo, adresa) ještě neprokazují, že žalovaná s ní jakkoliv komunikovala a už vůbec neprokazují, že by učinila právní jednání směřující k uzavření konkrétní smlouvy o úvěru. Úkon označený jako odsouhlasení smlouvy je zaplacení [částka]. K tomuto jednání (tj. zaplacení z účtu žalované) došlo 5 let před tvrzeným uzavřením smlouvy. Doprovodný text není připojen a takový důkaz není způsobilý tvrzené skutečnosti prokázat. 12. Žalobkyně se k jednání se nedostavila a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tato tvrzení a důkazy k nim, neboť takové poučení soud poskytuje pouze u jednání. 13. Jestliže smlouva nebyla uzavřena, je nárok uplatněný na jejím základě nedůvodný. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě absolutně neplatné smlouvy poskytla částku [částka], žalovaná žádnou část dosud nevrátila. Porot je povinna vrátit částku [částka]. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. z této částky od [datum], neboť žalobkyně neprokázala, že by vyzvala žalovanou k vydání této částky dříve, než žalobou. 14. Nad rámec lze uvést, že pokud by soud dospěl k závěru, že uzavření smlouvy bylo prokázáno, posoudil by smlouvu jako neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. 15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle rozhodnutí Soudního dvora C [číslo] vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 19. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). 20. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše.