8 C 306/2021-31 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka] za poplatek [částka], na kterou dluží celkem [částka] (jistinu [částka] a poplatek [částka]), kapitalizované úroky [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] do [datum]. Žalovaný smluvené podmínky všech smluv porušil, neboť zápůjčku nesplácel podle dohodnutých podmínek, proto právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na úhradu celkem částky [částka], úroky z prodlení žalobkyně požadovala celkem z částky [částka] ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení. Smlouvou ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně předmětnou pohledávku na žalobkyni, jakožto postupníka. Přes výzvu k plnění a předžalobní upomínku žalovaný dluh dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Předvolání s žalobou mu bylo doručeno na doručovací adresu řádně a včas. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy strany [číslo] Seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce v celé výši včetně veškerého příslušenství na žalobkyni. Soud má tedy za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovanou podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 4. Soud má po provedeném dokazování za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o zápůjčce v hotovosti [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele [právnická osoba] poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka] a závazek žalovaného splatit ji včetně poplatku ve výši [částka], která představuje sjednaný kapitalizovaný úrok [částka], částku za zpracování půjčky [částka], částku za komfortní a flexibilní splácení [částka] pravidelnými 60 týdenními splátkami ve výši [částka] a poslední splátce [částka] tak, že poslední splátka byla splatná [datum], výše úroku byla stanovena ve výši 28 %, RPSN 242,56 %. Podle nesporných tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil k rukám věřitele na tento závazek částku [částka]. 5. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce nebyla platně uzavřena. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 o. z.) byla poskytovatelem poskytnuta peněžní částka celkem [částka] a ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ). 6. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle ustl. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že její předchůdce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. 13. Žalobkyně však nenavrhla důkazy k prokázání, zda jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb., nepředložila k důkazu zákaznickou kartu ani jiné dokumenty, kterými ověřovala informace žalovaného. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, soud nemá za prokázáno, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí), tedy věřitel poskytl půjčku, aniž by bylo zřejmé, zda ji bude žalovaný schopen splatit. 14. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 9 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu. (Srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). 15. Soud proto uzavírá, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky dne [datum] je podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o.z. neplatná. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které je obohacený povinen vydat v rozsahu, v němž se obohatil. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy poskytl částku celkem [částka] a uhradil-li právnímu předchůdci žalobkyně částku celkem [částka] pak se na úkor věřitele bezdůvodně obohatil o částku [částka], neboť takto poskytnutou částku předchůdci žalobkyně dosud nevrátil. Nárok žalobkyně je proto důvodný pouze pro částku [částka] (8 000- 4 490). 16. Nedůvodné jsou všechny zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (část jistiny, smluvní úrok, poplatek za zpracování půjčky, náklady za hotovostní inkaso splátek). Soud proto žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. zamítl. Žalovaný je v prodlení s úhradou dlužné částky, když splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení je podle § 1958 o.z. na výzvu věřitele. Soud proto uložil žalovanému, výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku [částka] včetně úroků z prodlení požadovaných ve výši 8,05 % ročně podle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z této částky ode dne [datum], tj. ode dne následujícího po do