9 C 23/2021-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] se společností [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“), a to písemnou formou. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši [částka], které jí byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaná se zavázala krom takto poskytnuté zápůjčky vrátit i částku [částka], jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka] (při úroku 29 % ročně), administrativní poplatek za zpracování smlouvy o zápůjčce ve výši [částka] a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a další poplatky v 60 týdenních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas. Původními věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka] a na dlužném poplatku částku [částka]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], dlužného kapitalizovaného úroku ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně ze shora uvedené dlužné jistiny za totéž období jako shora. Žalovaná i přes písemnou výzvu doposud ničeho nezaplatila. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil a žalovaná, ač řádně předvolána a poučena, se k jednání bez omluvy nedostavila. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. 3. Na základě provedeného dokazování (zejména písemnou smlouvu o zápůjčce a smlouvu o postoupení pohledávek) soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] se společností [právnická osoba] (dále opět jen„ původní věřitel“), a to písemnou formou. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši [částka], které jí byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaná se zavázala krom takto poskytnuté zápůjčky vrátit i částku [částka], jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka] (při úroku 29 % ročně), administrativní poplatek za zpracování smlouvy o zápůjčce ve výši [částka] a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a další poplatky v 60 týdenních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas a doposud uhradila na splátkách částku [částka]. Původními věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka] a na dlužném poplatku částku [částka]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Rovněž žalovaná svým podpisem stvrdil, jak vyplývá ze s. 1 smlouvy, že jako„ Zákazník dále potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením Smlouvy poskytnuty Standardní informace o spotřebitelském Úveru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětleni, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná Smlouva odpovidá jeho potřebám a finanční situaci [číslo] rovněž potvrzuje, že [název společnosti] před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informaci získaných i od zákazníka - tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. Žalobkyně nato vyzvala žalovanou písemnou výzvou ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky do [datum], v níž stručně skutkově i právně vymezila předmět plnění ze strany žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost posuzovaného, což vyplývá ze zákaznické karty žalovaného a jeho prohlášení, že mu byly poskytnuty předsmluvní informace. Žádné jiné listiny k tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované než kromě smlouvy o zápůjčce žalobkyně neoznačila. 4. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni. 5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Původní věřitel byl ke dni uzavření smlouvy„ licencovaným“ poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, jak vyplývá z výpisu z rejstříku nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Žalovaná je spotřebitelkou. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Z rozsudku Soudního dvora ze dne [datum], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další, C [číslo], vyplývá, že důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel, ale zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. S důkazním břemenem je přitom spjato i břemeno tvrzení, kdy nejdříve musí být účastníkem určitá rozhodná skutečnost tvrzena, aby následně mohla být prokázána. Žalobkyni tedy v tomto řízení tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran posouzení úvěruschopnosti žalované. V žalobním návrhu bylo sice tvrzeno, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalované, ovšem k těmto tvrzením neoznačil důkazy. Z nařízeného jednání, při němž by žalobkyně mohla být vyzvána k doplnění tvrzení a současně poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., se žalobkyně omluvila. Za situace, kdy zákon o spotřebitelském úvěru spojuje posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s otázkou platnosti smlouvy, v níž se úvěr či zápůjčka sjednávají, a žalobkyně tuto skutečnost relevantní pro posouzení platnosti smlouvy o zápůjčce neprokázala, považuje soud smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. 10. Soud se otázkou posouzení úvěruschopnosti žalované a s tím souvisejících procesních břemen zabýval z úřední povinnosti, neboť neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, než pozitivním zásahem ze strany soudu (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018-50 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013). 11. Soud se dále vypořádává i s otázkou tzv.„ skrytých úroků“ a této otázce se přiklání k závěrům přijatým již v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2018, č.j. 8 Co 137/2018 -99, na něž níže odkazuje. V předmětné věci se totiž jedná o typově stejnou věc, kdy půjčk