9 C 43/2021-23 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce se společnosti [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“), jejíž nedílnou součástí jsou i smluvní podmínky otištěné na druhé straně listiny obsahující smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti ke dni uzavření smlouvy. V souladu s touto smlouvu se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli i souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek a půjčku v 53 týdenních splátkách po [částka]. Jelikož ovšem žalovaná nehradila tyto splátky řádně a včas, porušila tím smlouvu s tím, že splátky řádně nehradila. Žalovaná doposud zaplatila pouze částku [částka]. Původnímu věřiteli vznikl proto nárok na zaplacení dlužné jistiny půjčky ve výši [částka]. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na [právnická osoba] S.arl. a dne [datum] na žalobkyni. Ta uvedenou skutečnost o postoupení pohledávky oznámila žalovanému a rovněž mu odeslala na poslední známou adresu i předžalobní výzvu. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši dané nařízení vlády z částky [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastnic (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. 3. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomocí českého soudu k rozhodnutí. Žalobkyně je právnickou osobou mající sídlo na území Malty, tj. v členském státu Evropské unie. Žalovaný je občanem České republiky (rovněž členského státu Evropské unie), na jejímž území má bydliště. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí sporu o spotřebitelskou půjčku pak vyplývá z článku 17 odstavce 1 písm. b) a článku 18 odstavec 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I. bis), podle něhož jedná-li se o půjčku smluvní partner, může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Poněvadž žalovaný má bydliště na území České republiky, jsou k projednání sporné věci příslušné (pravomocné) české soudy a vztahy mezi účastníky se řídí českým hmotným právem. 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] uzavřenou mezi společnosti [právnická osoba] (dále opět jen„ původní věřitel“), a žalovanou soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti ke dni uzavření smlouvy. V souladu s touto smlouvu se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši [částka]. Celá půjčka včetně poplatku měla být žalovaným zaplacena v 53 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný celkem na tomto závazku zaplatil k rukám původního věřitele částku [částka]. 5. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/212 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 cit. ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Poněvadž smlouva uzavřená mezi žalovaným a původním věřitelem byla sjednána reálně dne [datum], tedy přede dnem nabytí zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to dne [datum], řídí se právní poměry vzniklé z tohoto smluvního vztahu s přihlédnutím k ustanovení § 3028 odst. 3 věty první o. z. dosavadní právní úpravou zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (viz ustanovení níže). Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by si účastníci jako smluvní strany ujednali, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. ode dne [datum]. 7. Podle § 54a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“) smlouvami o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku upravených v tomto zákoně rozumí smlouvy týkající se bankovních, platebních, úvěrových nebo pojistných služeb, smlouvy týkající se penzijního připojištění, doplňkového penzijního spoření, smlouvy týkající se poskytování investičních služeb nebo smlouvy týkající se obchodů na trhu s investičními nástroji. V případě pochybností se má za to, že za smlouvu o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku vždy považuje smlouva uzavíraná v rámci předmětu podnikatelské činnosti podle první věty, kde na straně dodavatele vystupuje banka, pobočka zahraniční banky, devizové místo, platební instituce, instituce elektronických peněz, stavební spořitelna, spořitelní nebo úvěrní družstvo, pojišťovna, pojišťovací zprostředkovatel, pojišťovací makléř, pojišťovací agent, obchodník s cennými papíry, penzijní fond, investiční společnost, investiční fond, penzijní společnost, organizátor regulovaného trhu nebo investiční zprostředkovatel, nebo zahraniční osoba s obdobným předmětem podnikání. 8. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 3 cit. ustanovení spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 9. Soud předně konstatuje, že vztah mezi účastnicemi by měl podle obsahu práv a povinností povahu smlouvy o půjčce ve smyslu 657 obč. zák., přičemž s ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele se v daném případě použijí ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, směřující k ochraně spotřebitele vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na jejich společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. 10. V projednávané věci bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla ve prospěch žalované jako dlužníka peněžní částku [částka], kterou se žalovaný zavázal splácet v týdenních splátkách. Žalovaná doposud zaplatila celkem částku [částka]. 11. Soud s ohledem na další právní posouzení věci se přiklání k závěrům přijatým již v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2018, č.j. 8 Co 137/2018 -99, na něž níže odkazuje. V předmětné věci se totiž jedná o typově stejnou věc, kdy půjčka byla žalované poskytnuta kapitálovou obchodní společností a smyslem a účelem obchodní společnosti (jako podnikatelky) je podnikatelskou činností vytvářet zisk a není tomu jinak ani v souzené věci. Tato skutečnost v rovině právního posouzení vystupuje do popředí hned dvakrát. Nejprve ji soud zahrnul do své úvahy o (ne) platnosti poplatku ve výši [částka] pro obcházení zákona, včetně porušení poctivosti, přesněji vyjádřeno zákazu těžit z nepoctivého jednání, a následně do úvahy o (ne) oddělitelnosti poplatku od ostatního obsahu právního úkonu. Shoda soudní praxe a občanskoprávní teorie panuje v tom, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky (někdy také odměna) představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 869/2012 nebo rozsudek ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 33 Odo 657/2005, případně [příjmení], J., [příjmení], M., et al. Občanský zákoník. Komentář. II. díl. 1. vyd. [obec]: [právnická osoba], 2009, s. [číslo]). 12. Součástí předmětné adhezní (formulářové) smlouvy učinila žalobkyně ujednání o souhrnném poplatku v podobě znemožňující aplikaci zmíněného korektivu, když k účelovému rozlišení nelze přihlédnout. Na jedné straně je zřejmé, že poplatek takto sjednaný poplatek je zřejmě materiálním zdrojem zisku nahrazujícím obvykle sjednaný úrok, zároveň na straně druhé nelze pominout, v jakém skutečném rozsahu představuje i cenu dohodnuté služby. Takto sjednané ujednání brání tomu, aby bylo možno rozlišit skutečnou cenu věřitelkou poskytnuté služby a sku