12 C 102/2022-28 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] (jistina ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka]) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení z titulu elektronicky uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], na základě které měly být žalovanému původní věřitelkou, spol. [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitelka“ nebo„ právní předchůdkyně žalobkyně“), poskytnuty na bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši [částka], které měl žalovaný společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] vrátit původní věřitelce nejpozději do [datum]. 3. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka převedla na žalobkyni pohledávku za žalovaným, jakož i to, že dne [datum] byly na účet žalovaného připsány peněžní prostředky ve výši [částka] odeslané téhož dne z účtu původní věřitelky. 5. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli být vázán obsahem listiny označené jako smlouva o zápůjčce. Na předmětné listině je uveden toliko jeden vlastnoruční podpis na straně zapůjčitele, zatímco na místě pro podpis klienta, kterým je na uvedené listině označen žalovaný, není ani vlastnoruční podpis, ani žádné další údaje podporující žalobní tvrzení, že předmětná listina byla žalovaným podepsána elektronicky (dálkovým způsobem). Ačkoliv žalobkyně v žalobě popsala, jakým způsobem měl žalovaný elektronicky (dálkově) podepsat listinu označenou jako smlouva o zápůjčce, nedoložila k takto tvrzené skutečnosti žádné důkazní prostředky způsobilé danou spornou skutečnost prokázat. Právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku obsahující výzvu k úhradě dlužné částky do tří dnů na specifikovaný bankovní účet. V řízení nebylo prokázáno, že by ze strany žalovaného bylo na žalobou uplatněný nárok byť i částečně něčeho uhrazeno; takovou skutečnost ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil 6. Z hlediska právního posouzení dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), postoupila žalobou uplatněnou pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. či smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z., jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. V řízení naopak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], žalovaný dosud původní věřitelce či žalobkyni ničeho nevrátil, soud tudíž tento vztah mezi stranami posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2993 o. z. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení celé požadované jistiny ve výši [částka]. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky poprvé prokazatelně až předžalobní upomínkou. Za okamžik doručení předžalobní výzvy přitom soud považoval den [datum], neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (České pošty, s. p.) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání. Jelikož žalobkyně stanovila žalovanému třídenní lhůtu k úhradě dlužné částky, nastala splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 o. z. uplynutím dne [datum], od následujícího dne, tj. od [datum] je tudíž žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. 7. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároku žalobkyně, který nepředstavuje žalovaným neuhrazenou jistinu (výrok II. písm. a)), neboť žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce či o úvěru, z níž tyto nároky vyplývají. Soud rovněž zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení (výrok II. písm. b)) a nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky nepředstavující nevrácenou jistinu (výrok II. písm. c)). 8. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě, že by soud nemohl žalobě v celém rozsahu vyhovět, byla před jednáním vyzvána k doplnění tvrzení či důkazů, resp. aby jí k tomu byla u jednání poskytnuta přiměřená lhůta. K tomu soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 56,78 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 43,22 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného je tedy zcela nepatrný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.