12 C 86/2022-23 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] (jistina [částka], smluvní pokuta [částka]) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], to vše z titulu elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které měly být žalovanému spol. Emma´s credit, s. r. o. (dále jen„ původní věřitelka“), poskytnuty na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši [částka], které měl žalovaný společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a smluvním úrokem v souhrnné ve výši [částka] vrátit původní věřitelce nejpozději do [datum] v jediné splátce. Pohledávka ze smlouvy o úvěru měla být původní věřitelkou postoupena žalobkyni. 3. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] byly z účtu původní věřitelky připsány na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši [částka], jakož i to, že původní věřitelka převedla na žalobkyni pohledávku za žalovaným ve výši [částka] s příslušenstvím ze smlouvy [číslo]. Dne [datum] odeslala původní věřitelka žalovanému dopis obsahující oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 5. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli být vázán obsahem listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. 5D729 [číslo]. Na předmětné listině je uveden toliko jeden vlastnoruční podpis a razítko zástupce původní věřitelky (na straně úvěrujícího), zatímco na místě pro podpis úvěrovaného (žalovaného) je strojově čitelným písmem bez vlastnoručního podpisu uveden pouze následující text:„ Já, [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], potvrzuji, že jsem dokument přečetl a s jeho obsahem souhlasím. Na důkaz toho, podpis proveden 2019 [číslo] 10:23:17 elektronickým kódem [číslo]“ Ačkoliv žalobkyně v žalobě popsala, jakým způsobem měl žalovaný elektronicky (dálkově) podepsat listinu označenou jako smlouva o úvěru, nedoložila k takto tvrzené skutečnosti žádné důkazní prostředky způsobilé danou spornou skutečnost prokázat. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by ze strany žalovaného bylo na žalobou uplatněný nárok byť i částečně něčeho uhrazeno; takovou skutečnost ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil. 6. Z hlediska právního posouzení dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na základě které postoupila žalobou uplatněnou pohledávku žalobkyni. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by původní věřitelka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. či smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z., jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. V řízení naopak bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], žalovaný dosud původní věřitelce či žalobkyni ničeho nevrátil, soud tudíž tento vztah mezi stranami posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2993 o. z. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení celé požadované jistiny ve výši [částka]. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky poprvé prokazatelně až v rámci oznámení o postoupení pohledávky. Za okamžik doručení tohoto oznámení soud považoval den [datum], neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (České pošty, s. p.) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání, k němuž došlo dne [datum]. Jelikož původní věřitelka v oznámení stanovila žalovanému desetidenní lhůtu k úhradě dlužné částky, nastala splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 o. z. uplynutím dne [datum], od následujícího dne, tj. od [datum] je tudíž žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. 7. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným neuhrazenou jistinu (výrok II. písm. a), c), d)), neboť žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, z níž tyto nároky vyplývají. Soud rovněž zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení (výrok II. písm. b), e)) a nárok na zaplacení úroku z prodlení spočívající v rozdílu mezi výší sazby požadovanou žalobkyní a sazbou rozhodnou pro počátek prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení (výrok II. písm. f)). 8. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila, k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10). 9. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.