16 C 116/2022-22 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení celkem částky 4.090 Kč s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaná žalobci na základě smlouvy o úvěru [číslo] údajně uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovanou, na jejímž základě měl předchůdce žalobce poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 3.500 Kč, jež se žalovaná zavázala věřiteli vrátit ve lhůtě splatnosti do [datum], přičemž RPSN činilo 0 – 1. 081,60 %. Žalovaná smluvené povinnosti nesplnila, neboť na dluh předchůdci žalobce ani žalobci ničeho nezaplatila. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny úvěru ve výši 3.500 Kč s příslušenstvím, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a smluvní pokuty ve výši 590 Kč Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovanou platnou písemnou smlouvu o úvěru [číslo] ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. Žalobcem předložená formulářová smlouva neobsahuje totiž v rozporu s § 561 a § 562 o.z. podpis zástupce předchůdce žalobce. 5. I v případě, že by byla smlouva řádně za předchůdce žalobce podepsána, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho předchůdce splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. 6. Smlouvou ze dne [datum] žalobce ani neprokázal, že jeho předchůdce na něj spornou pohledávku platně postoupil. Z obsahu smlouvy je nepochybné, že samotný žalobce v ní záměrně začernil řadu údajů s úmyslem zatajit podstatné náležitosti smluvních ujednání. Smlouva jako celek je tudíž nevěrohodná. Přílohu [číslo] – seznam postupovaných pohledávek - žalobce rovněž záměrně začernil. I tato listina je nevěrohodná a neprokazuje, že právě sporná pohledávka byla skutečně na žalobce touto smlouvou postoupena. Žalobce tak neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku. 7. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy a o platném postoupení tvrzené pohledávky na žalobce nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. neprokázal. Žalobce ani neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).