7 C 281/2021-33 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nároky z nesplacených dvou smluv o zápůjčce Tvrdila, že žalovanému byla na základě smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] poskytnuta zápůjčka ve výši [částka] a uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši [částka], dlužné poplatky [částka], kapitalizované úroky [částka], kapitalizované úroky z prodlení ve výši [částka], úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Dále tvrdila, že žalovanému byla na základě smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] poskytnuta zápůjčka ve výši [částka] a uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši [částka], dlužné poplatky [částka], kapitalizované úroky [částka], kapitalizované úroky z prodlení ve výši [částka], úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávky byly žalobkyni postoupeny. 2. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce na částku [částka], žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázal se vrátit poskytnutou částku, zaplatit celkový poplatek ve výši [částka], sestávající z úroku [částka], poplatku za zpracování,administrativní činnost a flexibilní splácení [částka] a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka] vše v 60 týdenních splátkách ve výši [částka]. 3. Ze zákaznické karty soud zjistil, že při poskytování zápůjčky vycházel právní předchůdce žalobkyně z příjmů žalovaného [částka] a odhadovaných měsíčních výdajů 4 000 K, žalovaný měl splátky na externí půjčky [částka], byl rozvedený, bydlel v nájmu, počet případných dětí nebyl uveden, k prokázání příjmu byla předložena pracovní smlouva a výplatní pásky. 4. Z přehledu plateb (tabulka umoření) má soud za prokázáno, že žalovaný celkem za celou dobu zaplatil na zápůjčku ze dne [datum] částku [částka]. 5. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce na částku [částka], žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázal se vrátit poskytnutou částku, zaplatit celkový poplatek ve výši [částka], sestávající z úroku [částka], poplatku za zpracování,administrativní činnost a flexibilní splácení [částka] a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka] vše v 60 týdenních splátkách ve výši [částka]. 6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že při poskytování zápůjčky vycházel právní předchůdce žalobkyně z příjmů žalovaného [částka] a odhadovaných měsíčních výdajů [částka], žalovaný neměl splátky na externí půjčky, byl rozvedený, bydlel u rodičů, počet případných dětí nebyl uveden, k prokázání příjmu byla předložena pracovní smlouva a výplatní pásky. 7. Z přehledu plateb (tabulka umoření) má soud za prokázáno, že žalovaný celkem za celou dobu zaplatil na zápůjčku ze dne [datum] částku [částka]. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni. 9. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud má za prokázáno, že mezi žalovaným a [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný částku [částka], zavázal se zaplatit poplatek (obsahující i sjednaný úrok) v celkové výši [částka]. Splácení bylo dohodnuto ve splátkách po [částka] Poslední splátka tak byla splatná [datum]. Žalovaný zaplatil pouze [částka], které byly započteny zčásti na jistinu ([částka]) a z části na poplatek ([částka]). 12. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle rozhodnutí Soudního dvora C [číslo] vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 18. Soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené dne [datum] a [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jsou neplatná. 19. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). 20. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. 21. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně do