10 C 116/2023-25 — Okresní soud v Přerově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit ve 36 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posoudili jeho příjmovou a výdajovou stránku apod., nahlíží do úvěrových registrů. Roční úroková sazba činila [úrok], žalovaný na úvěru uhradil [částka]. Žalovaný porušoval podmínky smlouvy, k [datum] došlo k zesplatnění úvěru a dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu. Pohledávka ve výši [částka] sestává z neuhrazené jistiny [částka], poplatků za pojištění [částka], nákladů na vymáhání [částka] a smluvní pokuty [částka]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení rizik soud zjistil, že vedoucí sekce oddělení rizik žalobkyně potvrdil, že společnost [právnická osoba] provedla před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne [datum] ověření bonity klienta s tím, že žalovaný byl ženatý, měl vlastní bydlení, 2 děti, příjem ze zaměstnání ve výši [částka], příjem partnera [částka], splátky jiným společnostem uvedené v žádosti [částka]. Žalobkyně dále nahlédla do registrů [příjmení], NRKI, ISIR a MVČR. 4. Žalobkyně dále předložila listinu„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“, která obsahuje metodiku posouzení úvěruschopnosti, judikaturu, z níž soud žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí soudu ve věci samé nezjistil. 5. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů. Výzva byla odeslána žalovanému dne [datum]. 6. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], úvěrových podmínek soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí hotovostního bezúčelového úvěru ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit v 36 měsíčních splátkách ve výši [částka], roční úroková sazba byla sjednána ve výši [úrok], RPSN [úrok], celkem měl žalovaný uhradit [částka]. 7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že dne [datum] žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka] a na úvěr žalovaný uhradil celkem částku [částka]. 8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Výzva byla odeslána žalovanému dne [datum]. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru, dle žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o hotovostním úvěru na základě, níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] splatný v 36 měsíčních splátkách po [částka], roční úroková sazba činila [úrok]. Žalovaný na úvěru uhradil částku ve výši [částka]. Žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila, což oznámila žalovanému písemně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum]. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 16. V daném případě soud ohledně úvěruschopnosti dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. O této povinnosti soud nemohl žalobkyni poučit dle § 118a o.s.ř. s ohledem na její omluvenou neúčast u jednání. 17. Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti (viz § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 18. Za tohoto stavu je žalovaný povinen v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaný již uhradil na úvěr částku [částka] a byla mu poskytnuta jistina ve výši [částka], soud vyhověl žalobě co do částky [částka] v zákonné třídenní lhůtě, a to s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení. 19. Pokud jde o splatnost jistiny, soud odkazuje na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], dle něhož ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností