10 C 135/2023-29 — Okresní soud v Přerově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě, níž poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] tak, že částku [částka] převedla na účet žalovaného a částku [částka] na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaný se zavázal zaplatit částku [částka] ve 40 měsíčních splátkách po [částka]. Žalobkyně podala žalobu a [název soudu] rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Pohledávka byla uhrazena dne [datum]. Předmětem této žaloby je smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru (tj. [částka]), kdy žalovaný doposud neuhradil smluvní pokutu ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Smlouvou o úvěru [číslo] se zavázala žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalobkyně peněžní prostředky způsobem sjednaným ve smlouvě ([částka] na účet žalovaného, [částka] na účet zprostředkovatele) ke dni [datum] poskytla. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného úroku 21,05 % ročně žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] od [datum]. Žalovaný úvěr nesplácel. Žalovaný dlužné splátky (včetně následné splátky splatné ke dni [datum]) neuhradil, došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku ve výši [částka], částku ve výši [částka], částku ve výši [částka] a částku ve výši [částka] a dále náklady řízení. 4. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Dle aktuální judikatury [název soudu] by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle [název soudu] třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů [název soudu] tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Úvěruschopnost je třeba zkoumat ke dni poskytnutí úvěru. 10. Žalobkyně ohledně prověření úvěruschopnosti doložila dokumenty ohledně zjišťování poměrů žalovaného před uzavřením smlouvy, tj. posouzení úvěruschopnosti zákazníka, a to čestné prohlášení o výdajích spotřebitele a čestné prohlášení o závazcích spotřebitele, výplatní lístky a výpis z účtu. Z čestných prohlášení vyplývá, že žalovaný čestně prohlašuje, že má příjmy ve výši [částka] měsíčně, výdaje v částce [částka] měsíčně a dále skutečnost, že má závazek vůči [právnická osoba] ve výši [částka] (zbývá doplatit [částka]) a závazek ve výši [částka] vůči [právnická osoba] (zbývá doplatit [částka]). Z výplatního lístku za březen 2020 vyplývá, že příjem žalovaného činil [částka] a za měsíc únor 2020 ve výši [částka]. Z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku vyplývá, že žalovaný ke dni [datum] neměl žádný záznam. 11. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů, když pokud jde o výdaje žalovaného, spoléhala jen na jeho prohlášení a nevyžádala si k tomu od žalovaného žádné doklady. Tato skutečnost nebyla ze strany žalobkyně žádným způsobem ověřena. [název soudu] dospěl k závěru, věřitel nedostojí povinnosti stanovenému zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto jsou však aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li ze subjektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani to, že dlužník není evidován v databázi dlužníků (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupný na [webová adresa]). Ke stejným závěrů pak dospěl i Soudní dvůr [mezinárodní organizace] ze dne [datum], ve věci C [číslo], který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru, ([název předpisu] [název předpisu] [název předpisu] a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum]) musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné, že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že nedokládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Za této situace dospěl soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru řádně a smlouva o úvěru je tedy dle ustanovení § 580 odst.1 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 558 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 12. V daném případě soud ohledně úvěruschopnosti dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by prověřila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. O této povinnosti soud nemohl žalobkyni poučit dle § 118a o.s.ř. s ohledem na omluvenou neúčast žalobkyně u jednání. 13. Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti (viz § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o nepl