10 C 136/2023-25 — Okresní soud v Přerově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem byl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal uhradit do 30 dnů od poskytnutí spolu s poplatkem [částka]. Žalovaný za účelem prodloužení splatnosti uhradil dne [datum] [částka] a dne [datum] [částka]. Žalobkyně požaduje úhradu nesplacené jistiny [částka], poplatek [částka], poplatek za expres výplatu [částka], poplatek za bezpečnou splátku [částka], poplatek za SMS servis [částka], poplatek za prodloužení splatnosti [částka], účelně vynaložené náklady [částka] a smluvní pokuta [částka]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru, dle něhož žalobkyně uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu dne [datum], jejímž předmětem byl úvěr [částka], který se zavázal uhradit do 30 dnů spolu s poplatkem ve výši [částka]. Úvěr ve výši [částka] byl dne [datum] vyplacen na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum]. Žalovaný na úvěr uhradil celkem [částka]. 4. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. V daném případě soud ohledně úvěruschopnosti dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. O této povinnosti soud nemohl žalobkyni poučit dle § 118a o.s.ř. s ohledem na omluvenou neúčast žalobkyně u jednání. 10. Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti (viz § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 11. Za tohoto stavu je žalovaný povinen v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpal částku [částka] a uhradil na úvěr částku [částka], soud vyhověl žalobě co do částky [částka] v zákonné třídenní lhůtě, a to s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení. 12. Pokud jde o splatnost jistiny, soud odkazuje na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], dle něhož ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 13. V daném případě splatnost zbývající nesplacené části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, proto zatím nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. 14. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl (výrok II.). 15. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když částečně úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení za situace, kdy se domáhala zaplacení [částka], úspěšná byla co do zaplacení [částka] (67,8 %) a neúspěšná co do zaplacení [částka] (32,2 %). Odpočtem procesního neúspěchu od úspěchu je pak dán rozsah náhrady nákladů řízení žalobce ve výši 35,6 % Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení podle § 14b odst. 1 činí v daném případě [částka], když žalobkyně podává návrhy opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující [částka] a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka], tj. náleží mu odměna celkem ve výši [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] k těmto 3 úkonům právní služby, tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Náklady řízení činí celkem [částka]. S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů řízení pak náhrada činí [částka].