10 C 148/2023-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Původní věřitelka společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru na základě, níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] splatný do [datum] spolu s úrokem ve výši [částka] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na níž se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, po prověření úvěruschopnosti žalovaného mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy, který žalovaný odsouhlasil. Žalovaný úvěr nesplatil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit do [datum] s úrokem ve výši [částka]. 4. Z výpisu z účtu [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný dne [datum] uhradil na účet věřitele částku [částka]. Dále soud zjistil, že dne [datum] byla na účet žalovaného zaslána částka [částka]. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. 6. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] do tří dnů. 7. Soud má za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením pohledávky za žalovaným podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě, níž mu byl poskytnut úvěr ve výši [částka] bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Úvěr byl splatný jednorázově v celkové výši [částka]. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 12. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného či nikoliv. Dle aktuální judikatury [název soudu] by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle [název soudu] třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů [název soudu] tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Úvěruschopnost je třeba zkoumat ke dni poskytnutí úvěru. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně a na základě dostatečných podkladů prověřena. O této povinnosti ji soud nemohl poučit dle § 118a o.s.ř. vzhledem k její nepřítomnosti u jednání. 13. [název soudu] dospěl k závěru, věřitel nedostojí povinnosti stanovenému zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto jsou však aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li ze subjektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani to, že dlužník není evidován v databázi dlužníků (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupný na [webová adresa]). Ke stejným závěrů pak dospěl i [název instituce] [název instituce] [název předpisu] ze dne [datum], ve věci C [číslo], který uzavřel, že článek [číslo] odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru, ([název předpisu] [název předpisu] parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum]) musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné, že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že nedokládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. 14. V projednávaném případě dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů dle ustanovení § 580 odst.1 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 558 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 15. Za tohoto stavu je žalovaný povinen v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu soud vyhověl žalobě co do částky [částka] v zákonné třídenní lhůtě, a to s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení. 16. Pokud jde o splatnost jistiny, soud odkazuje na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], dle něhož ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 17. V daném případě splatnost zbývající nesplacené části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, proto zatím nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. 18. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl (výrok II.). 19. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když v řízení zčásti úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení za situace, kdy se domáhala zaplacení částky ve výši [částka], úspěšná byla co do zaplacení [částka] (66,5 %) a neúspěšná co do zaplacení [částka] (33,5 %). Odpočtem procesního neúspěchu od úspěchu je pak dán rozsah náhrady nákladů řízení žalobce ve výši 33 % Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů s tím, že sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení podle § 14b odst. 1 činí v daném případě [částka], když žalobkyně podává návrhy opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující [částka] a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby),