20 C 192/2022-45 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem částky 17 062,60 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou smlouvu o obchodním zastoupení [číslo] ze dne [datum], která byla ukončena odstoupením žalobkyně ze dne [datum]. Předmětem činnosti žalované jako obchodního zástupce podle smlouvy bylo vyhledávání zájemců o uzavírání pojistných a jiných smluv, uzavírání smluv a jejich změny jménem a na účet žalobkyně, za což žalované náležela provize, přičemž byl ujednán zánik práva na provizi v případě storna uzavřených pojistných a jiných smluv, a v takovém případě byla ujednána povinnost žalované provizi vrátit žalobkyni. Ze strany klientů došlo ke stornování celkem tří smluv ([číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]) sjednaných žalovanou a žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení příslušných provizí fakturou [číslo] na částku 10 170 Kč splatnou dne [datum], na kterou následně došlo dne [datum] k započtení částky 2 293 Kč a zbývá tak k úhradě 7 877 Kč, a fakturou [číslo] na částku 5 974 Kč splatnou dne [datum]. Mezi žalobkyní a žalovanou byl ve smlouvě o obchodním zastoupení zároveň ujednán smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z dlužné částky, který nyní žalobkyně požaduje z dlužných částek. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dále uzavřena smlouva o společném využívání služeb T- [právnická osoba] ze dne [datum], na základě které žalovaná využívala služby elektronických komunikací za zvýhodněnou cenu, kterou jí žalobkyně přeúčtovala fakturou [číslo] na částku 2 960 Kč splatnou dne [datum]. Mezi žalobkyní a žalovanou byl ve smlouvě o společném využívání služeb T-Mobile zároveň ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky, kterou nyní žalobkyně požaduje z dlužné částky v kapitalizované výši 251,60 Kč za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby. 2. Žalovaná zůstala v průběhu celého řízení zcela procesně pasivní a k žalobě se nijak nevyjádřila. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum], ke kterému byla žalovaná předvolána zásilkou adresovanou do vlastních rukou na adresu jejího sídla podnikání (a zároveň trvalého pobytu) a zásilka byla doručena fikcí dne [datum]. Součástí předvolání bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Současně s předvoláním k jednání byla žalovanému do vlastních rukou doručena žaloba i její doplnění v této věci. Doručovatel České pošty, s. p., učinil pokus o doručení předmětné zásilky obsahující předvolání přímo žalované dne [datum], žalovaná však nebyla zastižena, a proto téhož dne byla v místě trvalého pobytu žalované zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zároveň byla zásilka uložena na příslušné pobočce České pošty, s. p. Žalovaná na výzvu nereagovala a zásilku si nevyzvedla. Proto se zásilka obsahující předvolání k jednání považuje podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za doručenou dne [datum], tj. 10. dnem ode dne, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila, proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované. Žalobkyně (zastoupená zástupcem z řad advokátů) navrhla u prvního jednání ve věci vydání rozsudku pro zmeškání. 3. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 4. Podle § 153b odst. 3 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 5. Jelikož jednání ve věci bylo soudem nařízeno na den [datum] a žalované byla zásilka obsahující předvolání k jednání s poučením o následcích nedostavení se k jednání doručena ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou dne [datum], byla žalovaná v souladu s § 115 odst. 2 a § 153b odst. 1 o. s. ř. řádně a včas k jednání předvolána, tj. více než 10 dnů před konáním prvního jednání ve věci. Ve smyslu citovaných ustanovení o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 575/2013, nebo usnesení téhož soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1670/2015) je pak věcí žalované (obecně každého adresáta), aby si zajistila možnost vyzvednutí zásilky na adrese pro doručování. Případnou nedosažitelnost na adrese pro doručování je pak třeba hodnotit k tíži žalované. Žalobkyně, přítomná u soudního jednání v zastoupení, pak výslovně navrhla, nechť soud ve věci rozhodne rozsudkem pro zmeškání. 6. Soud dále dospěl k závěru, že se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír podle § 99 odst. 1 o. s. ř. Podle ustanovení § 153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Rozsudkem pro zmeškání tedy nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Naopak je vyloučeno uzavřít smír zejména ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu, ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu a ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. V daném případě povaha věci uzavření smíru nevylučuje. Při rozhodování je soud dále povinen zkoumat, zda smír (žalobní žádání, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání) není v rozporu s právními předpisy. V daném případě soud uzavřel, že žalobní žádání se nepříčí kogentním ustanovením zákona ani je neobchází, a vydáním rozsudku pro zmeškání nedochází ani ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 7. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužných částek lze podřadit pod smlouvu o obchodním zastoupení ve smyslu § 2483 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a pod zákonem neupravenou smlouvu o společném využívání služeb ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. Závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovanou vznikaly v rámci jejich podnikatelské činnosti ve smyslu § 420 o. z. Nárok na úrok z prodlení ve smluvní výši s úhradou všech uvedených nároků pak vyplývá z § 1970 o. z. a nárok na smluvní pokutu vyplývá z § 2048 a násl. o. z. Splatnost nároků vyplývá z výzev k plnění, přičemž žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby. Nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky vyplývá z § 3 nařízení č. 351/2013 Sb. V intencích shora citovaných ustanovení byly tedy splněny veškeré zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, a tak soud podle § 153b odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobě zcela vyhověl právě rozsudkem pro zmeškání (výrok I.), přičemž nároky přiznané žalobkyni je žalovaná ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud přitom vycházel z tvrzení obsažených v žalobě, která považoval v souladu s § 153b odst. 1 o. s. ř. za mezi účastníky nesporná. 8. O nákladech řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměna právního zástupce. Při určení odměny advokáta soud postupoval podle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) a vycházel z tarifní hodnoty 17 062,60 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu činí v daném případě 1 820 Kč. V řízení před soudem advokát žalované učinil čtyři úkony právní služby (předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast u jednání), za které mu náleží mimosmluvní odměna 4 x 1 820 Kč podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tj. celkem činí odměna za úkony advokáta 7 280 Kč. Advokát vyúčtoval dvě předžalobní výzvy (tj. pět úkonů), avšak soud přiznal odměnu toliko za jednu předžalobní výzvu (tj. čtyři úkony), neboť první výzva ze dne [datum] byla učiněna v době, kdy žalobkyně žalované již zaslala všechny uplatněné faktury ze dn